Michal Horáček textař a publicista
Špičkové sako, zajímavá kravata, nažehlená košile. Ačkoli by si jako úspěšný textař, podnikatel a publicista mohl dovolit ledabylejší oblečení, většinou jej jinak nepotkáte. „V oblecích se ukazovali všichni moji buržoazní předkové, vesměs vědci a umělci, nechal jsem se jimi inspirovat,“ říká Michal Horáček (55), vnímaný také jako otec českého hazardu.
Kromě toho, že v roce 1990 založil prosperující sázkovou kancelář, byl v letech 1968 až 1989 černým bookmakerem. „Už tehdy, jako mladý kluk, jsem chtěl vypadat na úrovni. Skoro všichni spolužáci chodili málem v teplákách, ale já jsem v komunismu a jím stanovených mantinelech nikdy žít nechtěl. Na dostizích jsem nosil oblek vždycky a v den derby i šedý cylindr,“ vzpomíná.
Co jej přivedlo k černým sázkám -zájem o sport, anebo touha riskovat a vydělat peníze?
„Jedno i druhé.
Dostihy mě zajímaly velmi - vlastně šlo taky o buržoazní sféru. A touha riskovat - spíš šlo o touhu být strůjcem vlastního štěstí; to jinak komunismus neumožňoval.
Takže jsem v komunismu ani nežil - v občance jsem měl razítko domácího dělníka Svazu invalidů a žil jsem na dostizích, kam mocipán nedosáhl,“ vysvětluje.
Odmalička fandí fotbalové Bohemce, nyní Bohemians 1905, jako bookmaker však razil zásadu, že se musí jakékoli „přízně“ vyvarovat. Vsadil si někdy sám? „Pokud jsem kurz na určitého koně nabízený k o n k u r e n č n í m bookmakerem posoudil jako mnohem výhodnější, vsadil jsem všechno, co jsem mohl,“ přibližuje.
Při nedávném Atletovi roku předal Barboře Špotákové báseň, kterou složil pouze pro ni. „Báru jsem poznal už dřív a asi to v ní nezanechalo trauma, když si mě teď přála jako jednoho z gratulantů. Zlatým pokusem z Pekingu mě nadchla -psal jsem jí esemesku snad ještě dřív, než oštěp dopadl,“ usmívá se.
Radost mu udělala i Jarmila Kratochvílová. „V divadélku v Čáslavi, kde byl i Roman Šebrle, oznámila, že autorovi mimořádného sportovního výkonu věnuje tretry. Roman se chystal vstát, ale tretry dala mně. Bylo to za vítězství v běhu na pět kilometrů, kde byl v sázce milion korun; dal jsem ho na podporu potřebným lidem,“ pokyvuje hlavou.
Tretry má doma jako svátost. „Čekám, jak je použít. Možná, soudě podle výsledků krajských voleb, se dočkám brzy - až budu utíkat před komunisty,“ říká a nehne přitom brvou.
