Třeba jak jeden inspektor konkrétní program vychválil, a pak přišel jiný, otevřel manuál a přísně se podivil: Jak to, že tu nemáte tabulky? - My je máme, ale o tři stránky dál. Inspektor byl ale nespokojen: Mají být tady na té stránce. Předělat!
Jiná učitelka zase líčila, jak předložila inspektorovi pečlivě vypracovaný individuální vzdělávací plán dyslektického žáka, a on se zeptal: Jak to, že to máte jen na dvě stránky? Má to být na jedenáct... Zajímalo mne, jak věc skončila. No jak! Učitelka musela natahovat.
To natahování mi připomíná pokračující strkanice s diplomovými a rigorózními pracemi a pohoršení nad skutečností, že Marek Benda roztahoval řádky, aby udělal z šedesátistránkové práce stostránkovou, nebo snad stodvacetistránkovou. Ať mi někdo vysvětlí, proč by měla být nutně stostránková? Člověk by předpokládal, že nejkvalitnější práce bude ta, která sdělí co nejvíc co nejúspornějším způsobem. Na mnohomluvnosti jako takové nevidím nic oceněníhodného. Jen nebezpečí, že diplomantovi zůstane v životě napořád, bez ohledu na skutečnost, jestli bude, nebo nebude mít co říct.
Tím ovšem nechci tvrdit, že je Marek Benda pašák. Mluvit s ním, ptala bych se ho ale jinak, než se ptají ostatní novináři. Zajímalo by mě, proč mu nestačil magisterský titul, který přece sám o sobě prokazuje, že úspěšně zakončil vysokoškolská právnická studia a může tu profesi, kdyby ho snad příště nezvolili do sněmovny, vykonávat. Moc se mi totiž nelíbí, když mne v parlamentu zastupuje někdo, kdo chce být doktor jen proto, aby byl doktor.
Vyprávěla mi jedna středoškolačka, co chodila rok do školy v Americe, že tam v hodinách anatomie celý měsíc pitvali kočku. Ale ne celá třída jednu. Každá dvojice měla svoji. Po hodině ji vždycky strčili do pytle, aby nevyschla a aby se druhý den mohlo pokračovat. Nejsnazší pitvání přitom prý měli ti, kdo vyfasovali kočku hubenou, protože najít jenom třeba ledviny není prý mezi tukovými polštáři vůbec snadné. Natožpak cévy a nervy!
Dívenka říkala, že to bylo strašně zajímavé, mě ale zajímalo, kde ty kočky škola vzala. Prý mělo jít o toulavé kočky z Mexika, kterých je tam údajně nadbytek, tak je napouštějí formaldehydem. Nedovedu si představit, že by něco podobného mohlo probíhat na škole české. Ne snad, že bychom byli útlocitnější, ale určitě by to nedovolily předpisy. Možná výjimečně, v nějaké speciálně vyčleněné místnosti, kam by pravidelně docházel na kontroly hygienik a inspektor bezpečnosti práce. V té americké škole ale měli mrtvé kočky ve třídě přímo na lavici, pravda, podložené novinami.
