Například do Salcburku.
Vsobotu vystoupil na Pražském jaru americký klavírista Garrick Ohlsson. V Rudolfinu zahrál recitál sestavený výhradně z děl Fryderyka Chopina. Z drobnějších skladeb zvolil pětici Nokturen, z těch větších Impromptu Fis-dur, Baladu As-dur, Fantazii f-moll a Scherzo cis-moll, a program vyvrcholil Sonátou č. 2 b-moll se smutečním pochodem. A od stejného autora ještě tři přídavky: Mazurku, Valčík a Etudu. Publikum tleskalo srdečně, i když nejrůznější kašlání a rušení v nejtišších místech skladeb tentokrát vypadalo spíš jako zákon schválnosti.
Už od svého vítězství v prestižní chopinovské soutěži ve Varšavě v roce 1970 navštěvuje Ohlsson Prahu pravidelně. Nikdy nezklame, ale k vrcholnému uměleckému zážitku jako kdyby nějaký důležitý moment chyběl. Ohlsson hraje Chopina velmi přirozeně, má měkký úhoz a cit pro atmosféru. V jeho podání tak nejlépe vyzněla intimní Nokturna a podobně laděné pasáže ostatních skladeb, zejména střední část smutečního pochodu ze Sonáty. Nikde nehraje hřmotně, i když má robustní zjev a velké ruce. Ale spoléhá víc na přirozený proud hudby než na promyšlenost stavby a detailů, je technicky spolehlivý, ale ne brilantní, nejde proti duchu hudby, ale také ničím nepřekvapí.
Jestliže se Pražskému jaru podaří každý rok pozvat alespoň několik špičkových světových umělců, o letošní řadě klavírních recitálů se to říci nedá.
Oleg Maissenberg, který vystoupil minulý čtvrtek jako náhradník za Ivana Moravce, provedl Chopina i Schumanna kultivovaně, ukázněným profesorským způsobem -mile překvapoval některými detaily, nemile v technických zaváháních. Osobitý rumunský klavírista Radu Lupu nabídl už na začátku festivalu Janáčka, Beethovena a Schuberta s řadou originálních akcentů a nápadů - mnoho technicky obtížných míst ovšem důmyslně skryl pod romantickou atmosféru.
A tak byl recitál Garricka Ohlssona opravdu nejvýraznější událostí svého druhu. Za velkými osobnostmi chopinovské interpretace se však musí český posluchač vypravit jinam.
Je až mrzuté, že když chce letos festival v Salcburku uctít Chopinovo výročí, přijede tam Kissin, Sokolov, Zimerman, Pollini i Pogorelich - u nás bychom byli vděčni alespoň za jednoho z této pětice. Místo toho pražské pořadatele pravidelně zachraňuje vždy přátelský Garrick Ohlsson.
Garick Ohlsson - klavír
Fryderyk Chopin (1810 - 1849) Rudolfinum - Dvořákova síň, Praha, 29. května
***
Ohlsson hraje Chopina velmi přirozeně, má měkký úhoz a cit pro atmosféru. Také spoléhá na přirozený proud hudby, ale ničím nepřekvapí
