MOSKVA Slavná irská čtveřice U2 zavítala do Ruska vůbec poprvé a její koncert provázela velká očekávání, nadšení fanoušků i médií. Zatímco U2 chápou hudbu a angažovanost již třicet let jako spojité nádoby, ruské úřady nikoliv. A právě s odůvodněním, že „kultura a aktivismus jsou dvě odlišné věci“, vykázali policisté před koncertem z blízkosti stadionu několik aktivistů Greenpeace, Amnesty International (AI), a dokonce i humanitární organizace ONE, jíž je Bono spoluzakladatelem. Několik aktivistů Amnesty International policisté dokonce zatkli. Měli tak „nebezpečné“ plakáty jako třeba „Práva musí mít sílu zákona“. Ruské úřady neobměkčila ani skutečnost, že frontman U2 Bono den před koncertem popíjel čaj s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem v jeho rezidenci v Soči u Černého moře. A zdálo se, že si báječně rozumí.
Šéf ruské pobočky AI Sergej Nikitin přitom tvrdil, že úřady o stáncích humanitárních organizací byly informovány dopředu. Podobné stojí na všech koncertech U2 po celém světě. Paradoxně právě propagace Amnesty International je přímo nedílnou součástí samotné hudební show. A tak zatímco ruští diváci mohli během koncertu potleskem vyjádřit podporu barmské disidentce Su Ťij, za dveřmi stadionu jejich krajané nesměli projevit názor.
U2 lákali dvacet let Ruští promotéři se snažili marně přilákat U2 do země dvacet let. Podle těžko doložitelných zpráv se ale Irové zdráhali přijet právě s ohledem na neúctu k lidským právům, která v Rusku panuje.
Příchozí na Olympijský stadion Lužniki vítala coby připomínka sovětské minulosti Leninova socha. „Sovětskou“ přítomnost dokládala neobvyklá pořadatelská služba: na pořádek dohlížely dvě tisícovky vojáků, policistů i příslušníků speciálních jednotek ministerstva vnitra OMON.
Samotný koncert, který v hustém dešti sledovalo na Lužnikách kolem šedesáti tisíc lidí, dlouho budil dojem, že U2 pojedou podle předem nalinkovaného scénáře. A nehodlají „ruského medvěda“ dráždit. Bono dokonce poděkoval prezidentu Medveděvovi za přijetí, jehož se mu dostalo. Mezi hosty koncertu pak přivítal Michaila Gorbačova a nazval ho svým „přítelem po více než deset let a velkým hrdinou“. Někdejší poslední generální tajemník KSSS a nechtěný likvidátor Sovětského svazu ovšem zůstává v očích většiny Rusů nepříliš populární figurou, a tak potlesk pro něj byl celkem vlažný.
Bono pak několikrát opakoval, jak je Moskva krásná a lidé zajímaví a skvělí. Rusové se tak mohli plně soustředit na hudbu a vychutnávat si poprvé naživo legendární songy jako Where the Streets Have No Name nebo One.
„Irská odplata“ Jenže pak přišla „irská odplata“. Hořké překvapení pro ruskou vládní garnituru si U2 schovali na samotný závěr. Bono začal brnkat na kytaru a pronesl: „Myslím, že tohohle muže všichni znáte! Jurij Ševčuk!“ Věhlasný ruský muzikant a velký kritik autoritativních praktik současného režimu přišel na pódium. Diváci byli v transu a stadion se otřásal v největším aplausu celého večera.
Naposledy v neděli úřady znemožnily Ševčukovi vystoupit na náměstí v Moskvě během ekologické demonstrace. Co mu neumožnili ruští policisté pro pár tisícovek posluchačů, umožnili mu U2 pro šedesát tisíc diváků. Den před koncertem se Ševčuk a další aktivisté obrátili na management skupiny otevřeným dopisem, aby se Bono na setkání s prezidentem zmínil o cenzuře a dalším pošlapávání lidských práv. Zpěvák se ale prý o dopisu dozvěděl až večer.
Každopádně před vystoupením v Lužnikách se U2 s aktivisty sešli. A pak Bono Ševčukovi navrhl společné vystoupení. „Říkal jsem mu, že tu písničku moc neznám a navíc neumím dobře anglicky. Navrhoval jsem mu něco od Vysockého,“ komentoval to pro list Kommersant Ševčuk. Vysockého však zpěvák U2 znal ještě méně. Spolu s Bonem si Ševčuk zazpíval písničku Boba Dylana Knockin’ on Heaven’s Door.
O autorovi| KRISTÝNA BIENERTOVÁ, (od spolupracovnice LN v Rusku)
