Léčba se osvědčila. Lékový ústav dokonce letos v lednu určil, kolik mají za látku platit pojišťovny. Zdánlivě tak plošnému nasazení léčby nic nebrání. Přesto lékaři na Bulovce ani jinde v republice stále nemají jistotu, jestli ji mohou předepisovat. Je to otázka peněz.
Dosud totiž není dohoda mezi onkologickými centry a pojišťovnami, jestli lék opravdu budou proplácet. Jednání probíhají a vypadají nadějně. Jenže od března už mohli pacienti tyto léky dostávat.
„Problém je, že to jaksi dlouho trvá. Nakonec se to asi vyřeší, ale jednotliví lékaři teď nevědí, jestli ten lék mohou podat, nebo nemohou. Jsou i centra, která to mají od vedení nemocnice zakázané, respektive jim to nedoporučují,“ řekl LN Rostislav Vyzula z výboru České onkologické společnosti.
Nemocnice nemůže tak drahou léčbu sponzorovat ze svého paušálu. „Lék je registrovaný, má stanovenou úhradu. Lékař by ho už měl podat. Ale vzhledem k tomu, že nejsou podepsané dodatky, neví, kdo by to zaplatil,“ uvádí Vyzula.
Centra specializované péče mají stanovené limity většinou na úrovni loňského roku a o pacientech, kteří přibudou, musí s pojišťovnami jednat. Podobné je to s biologickou léčbou pacientů s idiopatickými střevními záněty. „Na naše sdružení se čím dál častěji obrací pacienti s problémy s omezováním péče,“ říká Michala Blažková, předsedkyně Občanského sdružení pacientů s idiopatickými střevními záněty. „Situace je horší než v minulých letech. Zároveň jsou pacienti informovanější,“ tvrdí Blažková.
Pojišťovny uvádí, že s centry o úhradě specializované péče při navýšení počtu pacientů jednají individuálně a léčbu zaplatí.
Pokračování na straně 2
Dokončení ze strany 1
Dobrý konec má příběh ženy, která se nedala a léčbu pro svého syna sehnala. „Obrátila se na nás žena, že její syn měl podle zdravotní dokumentace nárok na poskytnutí biologické terapie,“ popisuje Blažková. „Nejen že nebyli od lékaře informovaní o existenci této terapie, ale zároveň ani nemohli této terapie dosáhnout právě kvůli limitům. Centra totiž mají smlouvy, kde je předem dohodnutý určitý počet míst, který je pojišťovna ochotná hradit. Nakonec jsme jí pomohli najít jiné centrum,“ říká Blažková.
Podle ní se obecně pacienti léčby víc domáhají než dřív. A měli by se víc obracet na zdravotní pojišťovny. Ty mají léčbu zajistit. „Když má pacient biologickou léčbu, je na ní několik let. Když pojišťovna hradí na základě limitů léčbu pouze tolika pacientů jako v loňském roce, je jasné, že není prostor pro přidávání nových pacientů. Pacient se k léčbě dostane jen v případě, když někdo dostane alergickou reakci nebo je u někoho tato léčba neúčinná a tak se uvolní místo,“ říká Blažková.
Neúnosné postavení lékaře Současné postavení lékaře je neúnosné i podle Vyzuly. „Bojujeme za to, aby ekonomické rozhodování nebylo na lékaři. Lékař by neměl rozhodovat, jestli z ekonomických důvodů ten či onen pacient lék dostane. To je i proti lékařské etice i zákonu. Lékař by měl být krytý, neměl by být vystaven takovému tlaku,“ vysvětluje Vyzula. „Jestliže nemáme finanční prostředky na to, aby pacienti tyto léky dostali, ať se to veřejně deklaruje,“ říká.
Stát by si podle něj měl jasně určit, jak drahou léčbu bude platit a veřejně to říct. „Dokud se budeme naoko tvářit, že na všechno máme ze solidárního pojištění, poškozujeme ty, kteří by si to zaplatili sami nebo by jim mohla pomoci nějaká nadace,“ říká Vyzula.
Onkologové věří, že jednání, která ještě s pojišťovnami povedou, budou úspěšná. Mají k tomu také kvalitní podklady o tom, kolik lidí by léčbu potřebovalo. Pojišťovny obecně tvrdí, že se vždy snaží s konkrétním zařízením o nárůstu počtu drahých pacientů domluvit.
„Vzhledem k nárůstu počtu pacientů jsme již v určitých diagnostických skupinách přistoupili k navýšení plateb,“ říká mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiří Rod. Například u roztroušené sklerózy a astmatu. Právě teď pojišťovna mapuje ve všech centrech situaci, jak náklady rostou.
