Koupíte pozemek, aniž víte, zda si ho nárokuje někdo jiný? Záleží na nátuře. Někdo tomu říká podnikatelské riziko, jiný to bere niterněji. Ukazuje to třeba film Bohové musí být šílení. San, polopouštní lovec, spatří na své pouti kozu, a protože je hladový, skolí ji šípem. Jenže to už se k němu žene černošský hlídač stáda. Jak obvinit člověka, který nezná soukromé vlastnictví? Jak vysvětlit druhému, že neutrpěl ztrátu? Říká se tomu střet civilizací.
Přesuňme se teď z kina do reality. V Amazonii žijí indiánské kmeny, které „naše civilizace“ objevila teprve nedávno. Jak jim vysvětlit, že jsou občany Brazílie a že žijí v jejím právním řádu? Nadlidský úkol, tak pro ně vymyslíme rezervace se vším všudy včetně právního vakua.
A teď to zkusme obráceně. Odkud bereme jistotu, že platí naše pozemské právo? Nejsme už zahrnuti do galaktického sektoru 8431/Xa49, právně ošetřeného Radou Mléčné dráhy? Že nám to nikdo předem neřekl? Ale to my indiánům taky ne.
Tyhle otázky nám přináší Lunární Ambasáda ČeskoSlovensko, která prodává pozemky na Měsíci – podle amerického práva a za babku. Odpovědi nehledejte u právníků, ti si stejně jen hledí namastit kapsu. Hledejte je u Raye Bradburyho, ten o tom napsal celou knihu.
Čtěte „Koupit parcelu...“ na str. 1 a 4
