Původ anatomicky moderního člověka a naše příbuznost s neandertálci je problém, který je, či spíše byl, zdánlivě bez řešení. Někomu se totiž neandertálci líbí a jinému se zase zdají příliš primitivní - nelidští. Otázka, zda jsme se mohli vzájemně křížit, vzbuzovala více emocí než věcných argumentů.
Analýzy mitochondriální DNA naznačily, že jsme se s nimi nekřížili. Předběžná analýza části jaderného genomu neandertálců však způsobila šok. Za použití genetické brokovnice - mikročipů, se podařilo genetikům vystřílet 13 841 neandertálských „genů“. Před 100 tisíci lety zřejmě došlo ke kontaktu mezi liniemi anatomicky moderního člověka a neandertálců. Křížení tedy bylo možné a moderní člověk získal od neandrtálců přibližně 1 až 4 procenta společných genů.
Předběžná analýza části genomu neandertálců a její vyhodnocení, kterou realizoval rozsáhlý tým autorů vedených známým paleogenetikem Svante Pääbem, je výsledkem aplikace nejmodernějších genetických a biochemických technologií a dlouhodobého a systematického evolučně antropologického a paleogenetického výzkumu. Pro ilustraci: byly analyzovány téměř 4 biliony bází DNA a publikace týmu má rozsah monografie, více než 200 stran. Samotné dva články obsahující velmi koncentrované informace pak čítají 16 stran.
Není možné ani účelné rozebírat všechny důležité výsledky práce. Sami autoři v některých případech poukazují, že k definitivním výsledkům je třeba vykonat ještě mnoho dalších analýz a přijít s novými, ještě komplikovanějšími metodami.
Avšak i tato předběžná analýza jasně prokazuje některá velmi důležitá a neobyčejně zajímavá fakta. Anatomicky moderní člověk a neandertálci jsou geneticky neuvěřitelně příbuzní a mnohé z „typicky lidských znaků“ vznikly již u předků obou skupin, tedy člověka heidelberského. Za zmínku stojí zejména gen pro řeč FOX P2. Nových substitucí, typických pro moderní formy člověka, je ke všeobecnému překvapení pouze 78.
Srovnávací analýzou DNA fragmentů získaných z kostí neandrtálců s genomem dvou šimpanzů a genomy pěti zástupců geneticky různých populací moderního člověka z Afriky (Sánové a Yorubové z východní Afriky), Evropy (Francouzi) a Asie (Papuánci a hanští Číňané) se zjistilo, jaké z genů jsou neandertálské. Před tím bylo nutné odstranit všechny geny bakteriální, jak ty, které tam byly v době úmrtí, tak i ty které se dostaly do kostí po smrti.
A také bylo nutno zjistit, kolik kosti obsahují DNA lidí moderních, tedy určit stupeň znečištění. To bylo obzvlášť obtížné právě proto, že neandertálci jsou současnému člověku geneticky velmi podobní. Kupodivu stupeň znečištění lidskou DNA byl velmi malý, méně než jedno procento.
Výsledky srovnávací analýzy byly velmi překvapivé. Jednak bylo ze zhruba 60 procent zmapovaného genomu neandertálců, a porovnatelných částí genomu anatomicky moderního člověka necelých 80 inovací, a téměř 90 procent genomu je starobylých, tedy genetická informace je sdílena s neandertálci. Podle všeho se musí jednat o geny zděděné po Homo heidelbergensis. Vedle toho však prokazatelně existuje u moderního člověka 1 až 4 procenta „příměsi“ neandrtálských, tedy v neandrtálské linii nově vzniklých genů. Avšak tato příměs je jednoznačně prokazatelná pouze u lidí z Evropy a Asie, nikoliv u původních Afričanů. Tato „příměs“ se objevila, podle názorů autorského kolektivu, zhruba před 100 tisíci lety, a případná hybridizace musela proběhnout relativně v časově velmi krátkém úseku.
Václav Vančata, evoluční antropolog
