Ondřej Neff se ve svém Posledním slovu (Jmenný obojek, 10. 1.) rozhořčeně staví proti koncovce „ová“ v ženských příjmeních. Ubohá koncovka je pro něj „hnusný slovanský projev mužské nadřazenosti, něco jako obojek na krku nebo burka“.
No, pojďme nyní spolu hodit nějaký ten šroubovák do soukolí traktoru dějin vítězně pod koly drtícího všechny přežitky a předsudky, na který si zde Neff naskočil. Jsme - jakkoli by mnozí z nás třeba raději nebyli - Slované. S ostatními Slovany máme společné jazykové dědictví. Jako alternativa k zapomínání na vlastní minulost, ale také k velkohubému nacionalismu by nám měla být vlastní tichá úcta k tomu, kdo jsme a odkud pocházíme. K té by mohl patřit i větší respekt k dotyčné koncovce.
Patriarchát a „mužská nadřazenost“ můžou pro společnost být dobré, nebo špatné, záleží na jejich konkrétní podobě. Feminismem se ohánějící Neff je zřejmě považuje za špatné pokaždé. Je třeba si uvědomit ještě jednu věc. Samotná „hnusná patriarchálnost“ nebohé koncovky je sporná. Není totiž vůbec zřejmé, že vyjadřuje vlastnictví ženy mužem, nikoli pouhou ženskou variantu společného rodinného příjmení. Jak to? Nejenom že se Anna Marie Neffová nepíše „Neffova“, jak bychom čekali, pokud by její příjmení mělo říkat, že patří svému otci Ondřeji Neffovi, ať už jako dcera, o kterou má povinnost se starat, nebo pes na obojku nebo skříň v obýváku. Problémy jsou větší, manželce pana Černého totiž neříkáme „paní Černého“ (jakkoli by nás záludná čeština i pak nechala na pochybách, kdo je u Černých pán a kdo rab), ale prostě „paní Černá“. Proč to děláme? Nejspíš především z prostého důvodu, aby se nám to lépe skloňovalo. Přece jen říkat „A byla tam, miláčku, ještě ta Černý a ta Bílý“ může nejen slabším povahám způsobit určité trauma. Ani unisexová varianta, kdy podle nějakého politicky korektního vizionáře budou manželé sdílet příjmení vykastrované, není příliš pěkná: „A byla tam, miláčku, ještě ta Černo a ta Bílo.“ Chraňme si tedy své podivné koncovky, buďme na ně hodní a nenadávejme jim. Cizinkám je nevnucujme, nechme si je doma jako rodinné stříbro. To by, věřím, podepsala i známá prvorepubliková komediální herečka Vlasta Burian.
O autorovi| Ondřej Kočnar, Hnutí Pro život ČR
