BRNO Ani více než sedmdesát let poté, co musely tisíce lidí nechat své majetky na Podkarpatské Rusi a opustit je, pro mnohé nenastala náprava. Záchranu postižení hledají v Brně, a to hned trojmo: u svého sdružení, u ombudsmana a u Ústavního soudu.
„Je to, jako by všichni čekali, až ti lidé i jejich potomci umřou,“ říká hořce Brňan Josef Havel, který také musel v osudné době s rodiči opustit Podkarpatskou Rus. „Zákon o odškodnění byl přijat až v roce 2009 a stále mnoho lidí diskriminuje,“ popisuje peripetie, s nimiž se nyní potýkají.
Zákon totiž dává právo na odškodnění pouze těm, kteří své nemovitosti na Podkarpatské Rusi zanechali v období mezi 5. listopadem 1938 a 18. březnem 1939, tedy v době, kdy území, které bylo do té doby částí Československa, zabíralo Maďarsko.
Jenomže bývalí legionáři-zemědělci byli ze svých domů a polí vytlačeni už dříve – a naopak státní zaměstnanci, kteří do poslední chvíle a do zabrání území vykonávali svou práci, odjeli až později. „Rodiny někdejších železničářů, pošťáků, úředníků, učitelů či třeba četníků do poslední chvíle pracovali, a teď jsou znevýhodněni,“ dodává konkrétní příklady Havel.
Za pravdu mu dává i ombudsman Pavel Varvařovský. Ten označil právě otázku odškodnění za majetek zanechaný na Podkarpatské Rusi za jeden z osmi největších prohřešků státu vůči lidem, kterými se loni zabýval. „Zákon nepřihlížel k historickým souvislostem, – a přestože má zmírnit majetkové křivdy, fakticky způsobuje křivdy nové,“ poznamenal Varvařovský . A tím spíše, že zákon stanovil pouze omezenou skupinu, která má nárok – ty, kteří o majetek přišli a jejich děti, například vnoučata už podobný nárok nemají.
O vypořádání podle zákona platného od konce roku 2009 požádalo do letošního března 607 žadatelů. Ministerstvo vnitra, které žádosti řeší, rozhodlo o více než pěti stovkách případů a přiznalo vypořádání 206 lidem. Podle Vladimíra Řepky z tiskového odboru ministerstva vnitra v případě 127 žadatelů zamítli vyplacení odškodnění právě pro nesplnění striktně daného „časového“ limitu.
„Lidé tam do poslední chvíle pracovali pro republiku, i když bylo vlastně jasné, co nastane. Teď jsou za to oni a jejich potomci trestáni,“ podotýká Havel. Postiženým už sdružení Podkarpatská Rus, které založil, pomohlo obrátit se na Ústavní soud. Ten by mohl termínové určení a případně i další omezení v zákoně zrušit.
Odškodnění za majetek zanechaný na Podkarpatské Rusi měli krajané získat už po druhé světové válce, kdy území převzal Sovětský svaz. Československo tehdy pořídilo obsáhlé souhrny, z nichž lze dodnes vycházet, a dokonce dostalo i peníze. Bylo to jen 920 milionů československých korun oproti odhadované ceně asi čtyři miliardy. Pokud ale i tyto peníze dorazily k postiženým a jejich potomkům, byla to jen malá část skutečné hodnoty majetku.
Ministerstvo vnitra zdůrazňuje, že nepřipravuje žádné změny. „Současné znění tohoto zákona bylo přijato z poslanecké iniciativy, jež byla do aktuálně platné podoby upravena Senátem,“ poznamenal Řepka.
Zákon omezuje horní hodnotu zanechaných nemovitostí, tedy domů a pozemků, na dva miliony korun. Vyšší sumu žádný žadatel získat nemůže, stejně jako nemá nárok na náhradu za předměty, které v domech nechal.
***
Ombudsman řadí odškodnění za majetek na Podkarpatské Rusi k největším prohřeškům
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
