Říkáš-li Temelín, myslíš ČEZ. Skuhráš-li na ceny elektřiny, myslíš ČEZ. Polostátnímu ČEZ jde stát na ruku, kam se podíváš. Jak to ta firma dělá, že si omotává kolem prstu ne vládu pana A či B, ne stranu X či Y, ale stát jako takový? Třeba svou večírkovou politikou, jak se ukazuje každý rok v Karlových Varech. Říkáš-li ČEZ, myslíš Mezinárodní filmový festival, tak to chodí ve světě sponzorů.
Na začátku festivalu přijde na večírek premiér Topolánek – je hostem festivalu, tudíž ČEZ. Hned každý ví, že Lucie Talmanová si na zahajovací party v Grandhotelu Pupp oblékla model od Gucciho v antickém stylu. Na závěr festivalu přijde na večírek opoziční lídr Paroubek – je hostem festivalu, tudíž ČEZ. Hned každý ví, že Petra Paroubková vsadila na výrazné vzorované šaty s hlubokým dekoltem. Kdyby Topolánek s Paroubkem dorazili společně, hostitel Jiří ČEZ Bartoška by mezi nimi musel nějak hierarchizovat. Když zahajuje Topolánek a končí Paroubek, neutralita ČEZ je jasná a navíc se Bartoška stačí protočit s Livií Klausovou. Tak vypadá svět stříbrného plátna napájený polostátní energií.
Před čtyřiceti lety psali Šimek s Grossmanem o mejdanech, kde „se utuží kolektiv a pubertální představy nabudou konkrétních forem“. Jednu konkrétní ukázku přináší každý červenec ve Varech.
