Moje milá Zuzano, to jsem rád, že mi Tě tyhle dny někdo připomněl - člověk si vždycky říká, jak ten advent prorozjímá, a pak je to „černá láska v běhu“, jaks zpívala s Nerezem. Tak aspoň na poslední chvíli myšlenkami na skok při Tobě. Prosím tebe, stala se zvláštní povedená věc: Jan Spálený s ASPM natočili na svou novou desku Zpráva odeslána cover verzi Tvojí písničky Zatím hodně pus - jednoho z tmavších, nočních, nemocničních míst Tvojí poslední desky Jako Šántidéví. Jenže kdo by zprvu řekl, že „je mi fajn a je mi skvěle, jen se nesmím ani hnout“, odkazuje k jiným než citovým kolapsům, to až kdyžs umřela, se téma té finální desky tak jasně vylouplo, „kroužili lišaji při samém okraji, při samém okraji života“.
Tedy Ti referuju, že Spálený to zpívá v té minimalističtější ze svých poloh, s mírnou únavou v hlase a slyšitelnou radostí. Úplně přirozeně vychází, že chlap tu přezpívává zkušenost a poezii původně ženskou, což je myslím jedna z (pomyslných) hranic, které Tě samotnou vždycky zajímaly: kdyžs s Nerezem zpívala Černou vodu, kterou Kainar psal ústy zhrzené holky, když sis vybírala písně kubánských písničkářů, kdyžs hrála „Suchého“ ve verzi Toulavých zpěváků.
Ale hlavně jde nejspíš o ten kus zkušenosti, co - přes všechna nedorozumění - mají muži se ženami společný a můžou ho zpívat společně - tedy když někdo to rhythm’n’blues napíše jako Ty: „Jako horka z ledu tříště / lásky nikdo není syt / a tak volám, že až příště / příště přijď mě uhasit/“ To máš pěkný dárek k Vánocům. Věřím, že si ho vyzvedneš - jak říká Spálený, zpráva odeslána.
O autorovi| PAVEL KLUSÁK, hudební publicista
