V zemi se hraje o osud peněz německých bank
Když před dvěma lety pádem Lehman Brothers propukla finanční krize, byla většinou považována za selhání bankéřů. Letos ale řecký debakl ukázal jinou podobu krize, v níž vystupuje do popředí role vlád zadlužujících se nad poměry. O roli monetární politiky v obou mutacích krize se mluví jen neurčitě.
To, co se teď děje v Irsku, ukazuje, že bankovní krize se snadno přelije ve fiskální krizi. A že mezi jednotlivými druhy krizí není pevná hranice.
Jak se Irsko dostalo do situace, kdy ho čeká rozpočtový schodek ve výši 20 procent HDP (což může mimochodem znamenat, že Slovensko bude už podruhé požádáno, aby přispívalo na hospodaření země bohatší, než je samo)? Po vstupu do eurozóny bouřlivě rostlo a příliš levné peníze nafoukly realitní bublinu, celou živenou hypotékami. Ta pak splaskla. Ceny nemovitostí klesly o 40 procent, což táhne ke dnu irské banky. Debata, zda drastické rozpočtové škrty, k nimž přistoupila vláda, zemi zachraňují, anebo ničí, je mimo mísu - největší sekyru rozpočtu zasazují sanace bank, jejichž ztráty převzala vláda na svá bedra. A tady to začíná být politicky zajímavé. Irské banky totiž nepůjčovaly své peníze. Ty k nim tekly z ciziny. Takže dnes mohou přijít francouzské banky v Irsku o 41 miliard eur a německé o 127 miliard. Zákulisní rozhovory mezi dublinskými, frankfurtskými a berlínskými špičkami musí teď být opravdu zajímavé.
Kdo za to může? Jestliže je otázka vhodnosti jediné celoevropské monetární politiky tabu, pak nezbývá než říct, že za to nemůže nikdo. A že se to může kdykoli opakovat, protože opatření nyní schvalovaná na evropských summitech směřující k přísnější kontrole rozpočtů se naprosto míjejí s kořenem problému.
