Podle premiéra Maďarska Gordona Bajnaie novela vážně narušuje slovensko-maďarské vztahy, podle předsedkyně budapešťského parlamentu Katalin Sziliové „zákon znamená takové nevýhody pro maďarskou menšinu, jaké jsou v Evropě bezprecedentní“ a podle místopředsedy slovenské Strany maďarské koalice Miklóse Duraye je to „jazykový imperialismus, který je přímou cestou ke kulturnímu fašismu“.
Nic takového novela jazykového zákona není. Ani kulturní fašismus, ani útok na maďarskou menšinu a už vůbec nic, co by mělo vážně narušit mezistátní vztahy. Novela slovenského jazykového zákona je jen takový naschvál.
Je zcela správné, když se Slovensko snaží, aby se na celém jeho území dalo domluvit slovensky, aby občan, který neumí maďarsky nebo ukrajinsky či polsky, ale jen slovensky, pochopil všechny nápisy. Aby si prostě ve chvíli, kdy vjede do okresu Dunajská streda, připadal stále jako na Slovensku a ne v Maďarsku. Byť je pochopitelné, že zájem Budapešti je zcela opačný.
Z osobní zkušenosti mohu říci, že na mnoha místech jižního Slovenska si člověk jako více v Maďarsku než na Slovensku skutečně připadal. Především, když stál před plakátovacími plochami, byl jen se slovenštinou bezmocný.
Až potud vše v pořádku. Zákon ale obsahuje některé schválnosti, třeba, že se vás doktor v nemocnici musí zeptat slovensky a až potom, kdy zjistí, že mu nic nepovíte, může přejít do maďarštiny. Důvod, proč by se neměl ve špitále nebo na úřadě bavit Maďar s Maďarem maďarsky, není. Zakazovat to, to je naschvál.
Naschválem je také nařízení, že všechny pomníky a památníky musí být opatřeny nápisem ve slovenštině, který musí být stejně velký jako ten maďarský. A kde to není, tam se to musí do prosince přetesat.
„Byli bychom špatným státem, špatnou zemí, kdybychom si státní jazyk nechránili,“ tvrdí premiér Robert Fico. Kdyby šlo jen o ochranu „státního jazyka“ a ne o to ukázat Maďarům, kde je jejich místo, musela by novela omezit hlavně užívání češtiny. Tu, narozdíl od maďarštiny, kterou už téměř žádný Slovák neumí, používá a poslouchá kdekdo. Jenže Češi jsou narozdíl od Maďarů přátelé a tak dostali výjimku a čeština zůstala „dorozumívacím jazykem“. Má-li být na Slovensku klid, zasloužili by si Maďaři obdobně velkorysé zacházení a maďarština návrat do slovenských škol. Ostatně, když se my můžeme učit německy, proč by Slováci nemohli zvládnout maďarštinu.
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
