Více než čtyři a půl tisíce zvířat má svůj domov v pražské zoologické zahradě. A téměř s každým z nich se pojí zajímavý životní příběh. Zoolog Pavel Brandl přibližuje osudy tygra sumaterského.
V porovnání tygrem malajským je menší, tmavší a má více bílého zbarvení na břiše a v přední části hlavy. Tygřice Madalena, které říkáme zkráceně Madla, ukazuje, že se člověk nemá nikdy vzdávat a že chovatelství je disciplina složitá a dlouhodobá.
Madalena se narodila ve Frankfurtu, a odtamtud cestovala do zoo ve Vratislavi. Tam se poznala s tygřím samcem a měla tři vrhy mláďat. O první potomky se nestarala. To se u kočkovitých šelem stává poměrně často, jak v lidské péči, tak v přírodě. Samice, která rodí poprvé, ještě není plně vyzrálá, nemá vyvinuté správné mateřské chování. Kolegové ve Vratislavi nicméně usoudili, že Madalena bude špatnou matkou trvale, a další vrh mláďat jí už odebrali automaticky. A stejně to udělali s třetím vrhem. Bohužel se jim ani jednou nepodařilo mláďata uměle odchovat.
Madaleně bylo osm let, což už je na tygra poměrně pokročilý věk, a její partner ve Vratislavi uhynul. Kolegové z Polska se domnívali, že tygřice nemá žádnou chovatelskou perspektivu.
My jsme v té době po Evropě marně sháněli samici sumaterského tygra, a dohodli jsme se tudíž v Evropské skupině pro chov tygrů, že vyzkoušíme Madalenu, že jí dáme šanci v jiných podmínkách.
Po příchodu do Prahy byla tygřice velice nervózní. Rok jí trvalo, než se psychicky srovnala s novými podmínkami. Následně jí nesmírně pomohl její nový partner, Dustin, kterého jsme si v rámci společného chovu zapůjčili z jihlavské zoologické zahrady. Došlo k páření a loni v květnu se narodilo mládě, o které se Madalena tentokrát začala starat. Bohužel, ačkoli už měla za sebou tři porody v Polsku, tak se vlastně nikdy nic o odchovu mláďat nenaučila. Prostě proto, že jí mláďata vždycky odebrali. O mládě v Praze se sice pokusila starat, ale nevyšlo to. Měla o ně velký zájem, druhý den však začalo být jasné, že její chováni není zcela standardní. Když třetí den zahrabávala mládě do podestýlky, chovatelka se rozhodla, že provede kontrolu. Zjistila, že Madla mláděti bohužel odlízala zadní nohu.
Když se podíváme na jazyk velkých kočkovitých šelem, vidíme, že je velmi drsný, jako rašple. Velké kočky s ním někdy doslova odlízávají maso ze své kořisti. Bohužel, když ho stejně necitlivě uplatní na kotě, hrozí, že mu ublíží. Tady už mláděti chyběla celá zadní noha. Nebylo jiné cesty, než ho utratit.
Když jsme letos očekávali Madalenin porod, už jsme měli, ač neradi připravenu i alternativu odběru mláďat a umělého odchovu. Chovatelka sledovala porod na monitoru prostřednictvím kamery. Monitorovala také chování matky v následujících dnech. Vzala na sebe obrovskou odpovědnost a rozhodla se, že ačkoli chování nevypadá zcela dobře, pokusí se dát Madle šanci. Dnes díky tomu máme dvě zdravá, půlroční koťata. To je první obrovské plus. Druhým plusem je fakt, že se Madla naučila spoustu věcí.
Lze se domnívat, že příští odchov bude o mnoho snazší a že ho tygřice zvládne mnohem lépe než ten v roce 2007, kdy nám mnohokrát doslova běhal mráz po zádech. Madla je nyní desetiletá, což je na tygřici poměrně pokročilý věk, nicméně má ještě šanci na několik dalších mláďat, a je tak krásnou ukázkou toho, že opravdu nikdy se nemá nic vzdávat předem.
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo.
Text zkrátila redakce Lidových novin.
