Nesignalizují „zimu tisíciletí“, ale jen pravidelnou singularitu, kterou jsme si výrazně užili například v listopadu 1989 při demonstracích.
V polovině poslední listopadové dekády k nám přichází vlna výraznějšího ochlazení. Přichází často, v dlouhodobém průměru s pravděpodobností 60 až 70 procent. František Augustin (1846-1908), první profesor meteorologie na Univerzitě Karlově a zakladatel moderní klimatologie u nás, v těchto souvislostech hovořil „o nepravidelnostech při stoupání a klesání tepla, které u nás v Čechách téměř zdomácněly“. Pro tyto kalendářně poměrně pravidelně se dostavující odchylky od celkového trendu počasí zavedl v roce 1928 německý meteorolog August Schmauss termín singularita (z latinského singularis - ojedinělý, jednotlivý, obzvláštní). Naše lidová meteorologie toto prvé, svým charakterem často již výraznější zimní období vcelku výstižně označuje „kateřinská zima“.
Nevěštit z jednoho mrazu Z mrazů ke konci listopadu tedy nemůžeme usuzovat na celkový charakter nadcházející zimy. Informace o „zimě tisíciletí“, které se objevily na internetu a v médiích, se neopírají o konkrétní a čísly podepřené klimatické modely, nýbrž jen o mediálně nafouknuté či zkreslené výroky některých zahraničních odborníků. Můžeme připomenout, že také zima 1989/1990, jež začala silnými mrazy na konci listopadu, se nevymkla z dlouhodobého průměru a skončila velmi časným příchodem jara už na konci února. Plyne z toho něco pro letošek? Jen to, že seriózně předpovídat charakter celé zimy už měsíce dopředu je nemožné. Podobný vývoj počasí, jaký sledujeme v těchto dnech, zachytil už před dvěma sty lety známý selský písmák a milčický rychtář František Jan Vavák. I na konci listopadu roku 1804 byly poměrně teplé dny (především od 21. do 24. listopadu) vystřídány příslovečnou kateřinskou zimou, a to ve zcela obvyklých, dlouhodobě se dostavujících termínech.
Vavák si k tomu zaveršoval:
Ráno slunce se vztýčilo,/ jasnem všecken svět líčilo,/ také vítr s vodou válel./ Nato v den dvacátý čtvrtý/ byl mráz silný, krutý/ a na svatou Kateřinu/ měli jsme větrnou zimu./ Druhý den byla tišina/ a při tom tvrdá zima,/ a když se čtlo dvacet sedum,/ voda poddala se ledům,/ po nichž to i v širokosti/ mohlo se jít v bezpečnosti. Pěkné jméno, ale chladné věno Kateřinská zima (kateřinská chladna) - tedy období, v němž výrazná ochlazení přinášejí už typické projevy zimního počasí s mrazy, sněžením a sněhovou pokrývkou - však v dlouhodobém průměru netrvá dlouho. Vydrží jen do konce listopadu, případně s kratším přesahem do prosince.
V našich klimatohistorických záznamech lze přirozeně dohledat i řadu výjimek z této obvyklé doby trvání (konkrétněji v rámečku Kateřinská zima v historických záznamech). Celkově ale můžeme říci, že kateřinská zima je svým časovým rozsahem kratší teplotní singularitou. Tak to ostatně udává i pranostika, kterou ve svých Prostonárodních českých písních a říkadlech z roku 1863 zaznamenal historik (mimochodem spolu s Václavem Vladivojem Tomkem žák Františka Palackého), básník, jazykovědec a sběratel lidových písní i slovního podání Karel Jaromír Erben: „Od svaté Kateřiny do svatého Ondřeje (30. listopad) sotva se pod peřinou ohřeje.“
Vtémže duchu se nesou i další lidové pranostiky: Svatá Kateřina má pěkné jméno, ale chladné věno. Svatá Kateřina chodívá ráda bíle oblečena. Svatá Kateřina bývá často umoučená. Kateřina šla do mlýna a namlela múky plné klobúky. Na svatou Kateřinu klepe sníh na okno. Kačenka nosívá škrobenici (= škrobená sukně; to znamená, že mrzne). Svatá Kateřina se ráda prochází po ledě. Na svatou Kateřinu zalezeme pod peřinu. Vtrhne-li zima s Kateřinou, je dobré zůstat pod peřinou. Ať je Kateřiny, nebo Blažeje (3. prosinec), když mrzne, jen teplá chalupa tě zahřeje.
Ať už si o lidových pranostikách, vědeckých i pseudovědeckých prognózách myslíte cokoliv, pro zemědělce, chataře, chalupáře i turisty platí jedno: svatá Kateřina zahajuje zimu.
Roku 1694 v adventě (28. 11.) sněhy padly a až přes Velikonoce (3. 4.) ležet zůstaly, takže věrtel žita byl za tolar a pšenice a hrachu tolar 10 krejcarů.
zápisky Františka Frýdla 28. listopadu roku 1788 pro velikou a téměř nesnesitelnou zimu stalo se mezi našimi a Turky příměří.
27. a 28. listopadu večer celou noc sníh padal, takže ho na čtyři lokte i více napadlo.
Jan Nepomuk Rulík Roku 1969 došlo 26. listopadu k výraznému ochlazení, při kterém během 24 hodin místy napadlo až 30 cm sněhu. Sněhová pokrývka se v zimním období 1969/1970 udržela na většině našeho území po celou zimu, když 5. března 1970 dosáhla většinou svého maxima a i v nížinách místy přesáhla výšku 50 cm.
různé prameny
***
Z mrazů ke konci listopadu nemůžeme usuzovat na celkový charakter nadcházející zimy
KATEŘINSKÁ ZIMA V HISTORICKÝCH ZÁZNAMECH
Od konce listopadu 1316, po létě bohatém na vody, nikoliv na úrodu, vzápětí přišla krutá zima, která přinesla množství sněhu a tuhé mrazy. Vltava tak silně zamrzla, že na jejím povrchu lid denně beze vší záludnosti přecházel a procházel se jako na suchu. Pro tuto krutou zimu, která trvala až do 27. března, byl lid sužován velmi krutým hladem a nedostávalo se píce zvířatům. Zbraslavská kronika V pátek v noci na sobotu před sv. Ondřejem roku 1581 (z 24. na 25. 11.) napadl veliký sníh, který také v tu sobotu celý den pršel, i v neděli, takže se lidé z něho dobývati nemohli, ale na mnoha místech v něm bídně zahynuli, jako okolo Kamenice, Cerekve Leskovcové, okolo Kutné Hory, okolo Prahy i jinde. V ouvozích formané i s vozy a koňmi tím sněhem zaváti byli; dříví v lesích dosti tlusté, když na ně napadl sníh, přelamovalo se. Jan František Beckovský
O autorovi| ZDENĚK VAŠKŮ zabývá se klimatem a půdoznalectvím
