DUBLIN/PRAHA Co dělat? Nejen tato leninská otázka o víkendu rezonovala prakticky celou Evropskou unií poté, co Irové rozdílem necelých 110 tisíc hlasů v referendu odmítli návrh nové unijní smlouvy. Začalo se i řešit, kdo by se měl iniciativy při řešení vzniklé situace chopit. Tedy zda by to měli být Irové, kteří se jako jediní proti Lisabonské smlouvě postavili, anebo jestli by to měla být celá EU.
Například německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier se během víkendové návštěvy Číny nechal slyšet, že míč je nyní na straně Dublinu, jehož úkolem je „zamést cestu“. Příležitostí má být dnešní schůzka ministrů zahraničí členských zemí unie v Lucemburku a především summit EU, který začíná ve čtvrtek v Bruselu. „Očekáváme od (irského premiéra) Briana Cowena, že naznačí, zda je podle jeho názoru možné uspořádat druhé hlasování. A pokud ano, tak kdy,“ citovala pak agentura Reuters nejmenovaný zdroj z EU.
Irové to ovšem vidí trochu jinak. „Chci, aby se Evropa zároveň s naznačováním, že to je jen problém samotného Irska, pokusila nabídnout i nějaké řešení,“ řekl včera premiér Cowen irskému rozhlasu RTE. A dodal, že „žádné zřejmé řešení před námi neleží“.
Nové referendum? Zatím ne Irská vláda prozatím vylučuje, že by nové referendum uspořádala -tak jako po zamítavém verdiktu voličů nad Smlouvou z Nice v roce 2001, kdy dokument prošel až o rok později v opakovaném hlasování. Irský ministr Conor Lenihan v této souvislosti varoval, že další NE by mohlo nadělat ještě mnohem větší škody.
S mírně odlišným varováním přišel i francouzský prezident Nicolas Sarkozy, který společně s německou kancléřkou Angelou Merkelovou již od pátku burcuje zbylé země EU, aby pokračovaly v ratifikaci Lisabonské smlouvy navzdory irskému referendu. „Do dnešního dne Lisabonskou smlouvu ratifikovalo 18 evropských zemí. Ostatní musejí v ratifikacích pokračovat..., aby tato irská příhoda nepřerostla v krizi,“ prohlásil Sarkozy na tiskové konferenci se svým americkým hostem Georgem W. Bushem.
S přístupem „jako by se nic nestalo“ se zatím s výjimkou českého prezidenta Václava Klause ztotožňuje většina evropských politiků. „Je třeba zachovat dobré nervy a chladnou hlavu,“ citovala například ČTK rakouskou ministryni zahraničí Ursulu Plassnikovou. Španělský státní tajemník pro evropské záležitosti Diego López Garrido pak dokonce v rozhovoru pro deník El País předpověděl, že Lisabonská smlouva nakonec vstoupí v platnost, „i když o pár měsíců později“. Původně se počítalo s tím, že platit začne od 1. ledna 2009.
Opět se na stole ale objevila i varianta vícerychlostní Evropy. To když lucemburský premiér Jean-Claude Juncker prohlásil, že jádro největších zastánců integrace by mohlo vytvořit „klub několika“.
