Olympijské hry v Pekingu měly podle představ MOV napomoci dodržování lidských práv v Číně. Výsledek je ale spíš rozpačitý, stejně jako osud největších areálů.
PRAHA/HONGKONG Olympijské hry v Pekingu jsou šancí pro poměry v komunistické Číně, bili se v roce 2001 do prsou nejvyšší představitelé Mezinárodního olympijského výboru. Chtěli tak ospravedlnit rozhodnutí o nejkontroverznějším pořadateli her od Moskvy 1980. Slibované uvolnění režimu po olympiádě, která probíhala přesně před dvěma lety, se ale nekonalo.
„Stal se spíš opak. Ale MOV těžko mohl očekávat nějakou změnu tvrdého kurzu čínské vlády, možná se jen přepočítal, jak moc komunistický režim využil olympiády ve svůj prospěch,“ říká Robert Mikoláš, východoasijský zpravodaj Českého rozhlasu. Čína získala na „své“ olympiádě sto medailí. Radost obyvatel ale netrvala dlouho.
Hned v následujícím roce vláda ještě přitvrdila režim kvůli výročím několika citlivých událostí – padesát let od potlačení tibetského povstání nebo dvacet let od zákazu hnutí Falun Kung. „V policejních celách tak skončila řada aktivistů, obhájců lidských práv a advokátů, kteří byli nepohodlní,“ vysvětluje Mikoláš.
Přesto dnes český olympijský výbor mluví spíš o pozitivech.
„Od lidí z ambasády jsem slyšel, že hry zanechaly pozitivní stopu. Jestli to znamená politické uvolnění? Spíš si pod tím lze představit civilizovanější chování z našeho pohledu,“ řekl LN šéf Českého olympijského výboru Milan Jirásek.
Co to znamená? Vláda už před konáním her upozorňovala obyvatele na neřesti, které by mohly připadat evropským a americkým turistům nevhodné: například plivání nebo říhání.
„Je fakt, že čím víc se blížila olympiáda, tím to bylo lepší. Na plivání ale není z jejich pohledu nic špatného. Je úplně stejně pohoršuje naše smrkání,“ vysvětluje česká účastnice paralympijských her Michala de La Bourdonnaye, která v Číně žila více než dva roky. Ani ona ale výrazný posun po hrách nezaznamenala. „Vše se brzy vrátilo do starých kolejí. Ta společnost se sice pomalu mění, ale ne kvůli olympiádě.“ Z Ptačího hnízda obchoďák Stejně špatně jako idea o větším dodržovaní lidských práv překvapivě skončily i architektonické symboly her v Pekingu. Úchvatná vodní kostka, ve které získal Michael Phelps osm zlatých medailí, chátrala. „Provoz byl ztrátový, proto byla loni v říjnu zahájena přestavba na vodní park za 600 milionů korun,“ říká Mikoláš. Vstupné ale není nejlevnější – šest set korun na den.
A ještě hůře dopadl hlavní stadion pro 91 tisíc diváků, přezdívaný Ptačí hnízdo, jehož cena přesáhla 400 milionů dolarů. Po olympiádě našel uplatnění jen sporadicky. Hrál se tu italský fotbalový Superpohár, byl tu koncert čínských bubeníků i Jackieho Chana, na ploše vzniklo dočasné zimní království a v jeho sousedství chvíli fungovalo čokoládové muzeum. Tím výčet končí.
Paradoxně si ale Ptačí hnízdo na svůj provoz, který je odhadován na devět milionů dolarů ročně, vydělá. „Denně ho v průměru navštíví 20 tisíc lidí. Za vstup zaplatí v přepočtu 150 korun,“ vysvětluje Mikoláš. Vroce 2009 přesto vlastníci rozhodli, že do tří let přestaví stadion na nákupní a zábavní centrum.
***
OLYMPIJSKÝ PEKING
Čína se stala osmnáctou zemí, která pořádala letní olympijské hry. Teprve Potřetí se olympiáda konala v Asii (po japonském Tokyu 1964 a Seoulu 1988 v Jižní Koreji). Oficiálnímu logu her se říkalo „tančící Peking“. Peking vyhrál v roce 2001 pořadatelství, když získal absolutní většinu hlasů činovníků Mezinárodního olympijského výboru.
Čínští atleti byli doma nejúspěšnější a vyhráli přesně sto medailí, jednapadesát z nich z kovu nejcennějšího - zlata. Česká výprava 130 atletů získala šest medialí (3 zlaté, 3 stříbrné).
Čínští pořadatelé tvrdili, že náklady her výrazně nepřekročí cenu olympiády v Aténách 2004, která vyšla na 15 milard dolarů. V zákulisí se však objevily informace, že se reálné náklady pohybovaly kolem 40 milard dolarů. To by znamenalo, že šlo o zdaleka nejdražší olympidátu v dějinách sportu.
Olympiáda v zemi vedené komunistickým režimem byla trnem v oku zástáncu lidských práv. Mnoho světových osobností chtělo hry bojkotovat kvůli agresivitě Číny vůči obyvatelům Tibetu, který se chce osamostatnit.
Hlavnímu olympijskému stadionu s kapacitou pro 91 000 diváků se přezdívalo kvůli vzhledu „Ptačí hnízdo“ a stál 423 milionů dolarů. Navrhla ho švýcarská architektonická firma Herzog & de Meuron. Stavba vznikla rukama sedmi tisíc pracovníků s minimálním platem.
Zahajovací ceremoniál stál 100 milionů dolarů a trval čtyři hodiny, během nichž se světu představilo 15 000 účinkujích. Později vyšlo najevo, že část ohňostroje byla jen počítačovou animací, a že mladičká zpěvačka Lin Miaoke (vlevo) pouze otvírala pusu. Měla totiž reprezentativnější vzhled než autorka původní nahrávky Yang Peiy.
Během her se spekulovalo o tom, že tři čínské gymnastky nesplňují minimální věkovou hranici pro start na olympidátě - 16 let. Údajně jim mohlo být i méně než čtrnáct a měli proto zfalšované občanské průkazy.
HRDINOVÉ HER
* Fenomenálního plavce Michaela Phelpse, který na hrách získal osm zlatých medailí, vyfotil na podzim bulvární tisk, jak kouří marihuanu. Američan se omluvil a na nadcházejícím mistrovství světa v roce 2009 získal pět zlatých medailí.
* Největší hvězda atletických závodů – jamajský sprinter Usain Bolt, který v Pekingu vyhrál ve světovém rekordu závod na 100 i 200 metrů i nejkratší štafetu, zářil i o rok později na mistrovství světa. Světové tabulky posunul na 9,58 vteřiny na stovce a 19,19 vteřiny na dvojnásobné trati.
* Největší smolař her Liou Siang, který coby největší klenot domácí reprezentace odkulhal už z rozběhu na 100 metrů překážek, se stále nevrátil do bývalé formy. Roční pauzu kvůli zranění absolvoval i další klenot Číny – basketbalista Jao Ming. Letos se sice vrací do NBA, ale už sám naznačil, že by mohl ukončit kariéru.
* Dvojnásobná česká medailistka, střelkyně Kateřina Emmons, odešla po olympiádě na mateřskou. Po narození dcery Jůlie se vrací na vrcholné závody. Letos nepostoupila ve vzduchové pušce do finále světového šampionátu.
* Oštěpařka Barbora Špotáková krátce po olympijských hrách překonala hodem 72,28 metru světový rekord. Na další velké zlato z mistrovství světa nebo Evropy ale stále čeká.
* Španělský vítěz tenisové dvouhry Rafael Nadal v roce 2008 odsunul z postu světové jedničky Švýcara Rogera Federera. Ten sice loni předvedl obdivuhodný comeback, dnes už ale zase vévodí svalnatý Španěl.
* Argentinský fotbalista Lionel Messi rok po zlaté medaili na olympijských hrách v Pekingu dominoval celému fotbalovému světu. Vyhrál Ligu mistrů, Zlatý míč pro nejlepšího hráče působícího v Evropě i cenu pro nejlepšího hráče světa. Zklamal až letos na MS v Jižní Africe.
