PRAHA Pětadvacetiletý Karel se už nemůže dočkat dalšího víkendu. Ví, že s jeho příchodem si opět s kamarády vyrazí na diskotéku na severním okraji Prahy.
Křepčící dívky v upnutých titěrných minisukních ale nejsou jediným lákadlem. Zhruba jednou za čtrnáct dní si totiž podle svých slov „neodpustí piko“.
„To je potom jízda,“ svěřuje se černovlasý mladík živící se jako barman v nočním podniku.
Pervitin, který šňupe, ho prý náležitě „posilní“. Vydrží pak tančit, popíjet a bláznit klidně celou noc. „Na začátek si dám tak dvě lajny. V průběhu večera ale občas dokrmím,“ vychloubá se bez ostychu.
Samotný alkohol a nálada z něj už Karlovi nestačí.
„Když se člověk opije, motá se jako kedlubna na roštu a mele akorát nějaký nesmysly. Když si dám pervitin, tak klidně můžu vypít deset piv, a jsem pořád v pohodě. Nesmím to ale přepísknout,“ popisuje svoje radovánky. Podle výrazu jeho tváře si ale lze domýšlet, že už to někdy s podobnou kombinací „přepískl“.
Cesta ke zničenému životu „Když se taková party povede, tak navíc třeba sex je zase někde úplně jinde,“ dodává Karel, který pravděpodobně nikdy nic nečetl o následcích užívání pervitinu.
Jinak by totiž věděl, že dlouhodobější užívání metamfetaminu způsobuje naopak impotenci. A ta podle odborníků patří ještě mezi ty méně odpudivé problémy. Co takové trvalé hnilobné poškození zubů, průjmy, trvalé poškození jater, deprese, nebo dokonce paranoia? „Zatím nic takového necítím. Já to zas tak často neberu. Nemám tolik peněz. Celý týden šetřím a pak si jdu prostě jenom užít,“ brání se. Gram pervitinu se podle něj dá sehnat za tisíc korun.
K pervitinu si ale pravidelně pořizuje ještě konopí. „Na perníku je nejhorší dojezd. Když tu čirou energii a euforii vystřídá deprese a útlum. Člověk propaří klidně dvanáct čtrnáct hodin a potom je to znát. Navíc se ti nechce usnout a je to celkově na nic. Když přijdu domů, ubalím si jointa a ten mi nechá spánek přijít až do postele.“
Pokud bude pokračovat, zničí si Karel zdraví. Přesto na uvedenou kombinaci nedá dopustit. Na rozdíl od heroinu. „Ten jsem zkusil jednou v životě a už nic podobného nechci zažít. Prozvracel jsem snad celý druhý den. Člověku je tak blbě, že se to snad ani nedá popsat. Přitom samotný zážitek z opojení heroinem bych popsal jedním slovem: klid.“
Někteří Karlovi kamarádi takovou brzdu v podobě opravdu nechutného zážitku bohužel nemají.
„No, chvíli mě ukecávali, že jsem to nedocenil a to pravý přijde až na druhej třetí pokus. Mě ale prostě nebaví být jenom trochu víc klidnej,“ tvrdí.
