A protože mám tři bratry, hraní s panenkami pro mě nepřicházelo v úvahu. Spíš jsme provozovali bojové hry. A také jsem kreslila mapy k výpravám za pokladem,“ říká Milada Svobodová, ředitelka společnosti Kartografie Praha slavící letos 55. výročí svého založení.
Dobrodružné dětství strávené v „mužské společnosti“ se u Milady Svobodové projevilo zvýšeným zájmem o techniku. Původně proto chtěla studovat architekturu, ale nedostala doporučení z politických důvodů (na přelomu 70. a 80. let). Tak zvolila obor geodézie a kartografie. Vzali ji. Práce na mapách ji začala hodně bavit a už u ní zůstala.
„Po absolvování školy jsem nastoupila do rožnovského závodu tehdejšího národního podniku Elektroprojekta Praha. Pracovala jsem jako samostatná geodetka, dělali jsme všechno od geodetického měření, vytyčování staveb až po vyhotovení map. Pro Teslu jsme vyměřovali v terénu snad ve všech regionech v Čechách i na Slovensku. Soukromý život tím pádem tolik nefungoval - vdaná jsem byla jen čtyři roky a to bylo vše. Mám ale syna, který chce vystudovat architekturu, tak doufám, že mu to vyjde.“ Inspirující ředitel Díky tehdejšímu řediteli Elektroprojekty měla Milada Svobodová poměrně záhy příležitost seznámit se s počítači. „Byl velký fanda do výpočetní techniky, takže v práci jsme začali pracovat na počítačích hned od začátku. V roce 1984, když jsem nastupovala, jsem zažila ještě velký sálový počítač, ale brzy jsme přešli na PC. Ve škole v Brně pak nevěřili, že něco takového může fungovat, že se mapy dají na PC dělat. Ale fungovalo to.“
Po změnách v roce 1989 ovlivnil ředitel Elektroprojekty život svých zaměstnanců znovu. „Po revoluci přišla první vlna propouštění, protože řada firem si uvědomila, že se bude muset začít živit sama a nespoléhat se na stát. Takže se začala rušit pracovní místa. Také v Elektroprojektě nám nejmladším ředitel naznačil, abychom ,odešli‘ a založili si vlastní firmy. Byl to dobrý tah - všichni, kteří se tehdy díky tomu postavili na vlastní nohy, dokázali profesně uspět, a pokud si pořídili své společnosti, mají je většinou dodnes.“ Ve vlastním Také Svobodová založila s několika kolegy hned začátkem roku 1991 vlastní společnost B. A. T. Program, kde působila jako ředitelka, jednatelka a do roku 2007 jako spolumajitelka. „Jako jedni z prvních jsme se zaměřili na image mapy pro města, okresy a regiony. Tehdy začal boom veletrhů cestovního ruchu jako Holiday World nebo Regiontour, na nichž se jednotlivé regiony prezentovaly, a my jsme prací pro ně vyplnili díru na trhu mezi turistickými mapami. Velmi mi pomohlo, že jsem měla kolem sebe bývalé kolegy z Elektroprojekty, které práce nesmírně bavila, a také jsme byli o trochu napřed se znalostí počítačů. Z PC jsme rychle přešli na počítače Macintosh, které nám doporučili naši partneři. Byť to tehdy bylo poměrně drahé, vyplatilo se to, protože naše mapy byly pěkné a ve své době možná graficky nejlepší. Díky tomu jsme začali dělat i řadu zakázek do zahraničí, pro Německo, Rakousko, Švýcarsko, Francii i Spojené státy.“ V roce 2006 přešla společnost B. A. T. Program pod velké kartografické vydavatelství Shocart. To také vzniklo v roce 1991 jako česká firma a prosadilo se coby jednička na trhu v oblasti cyklistických a turistických map. Milada Svobodová se tak stala obchodní ředitelkou Shocartu a zůstala jí až do konce loňského roku. Čas na změnu přišel, když Shocart prodal větší část své firmy rakouskému vydavatelství Freytag-Berndt. „Od té doby jsem začala zvažovat, že půjdu úplně jinam, do jiného oboru. Ale osud mě nakonec zavál sem,“ usmívá se.
Šéfkou Kartografie Zmíněným osudem byla nabídka společnosti Kartografie Praha na místo ředitelky, kteroužto funkci Milada Svobodová vykonává od 5. ledna letošního roku. „Nastupovala jsem s cílem vrátit vydavatelství zpět čistě ke kartografii. Náš současný program stojí na několika hlavních pilířích. Tím nejdůležitějším je školní program zahrnující vydávání zeměpisných a dějepisných atlasů a nástěnných map. To tvoří hlavní část podnikání firmy. Dalším pilířem jsou autoatlasy Česka a především atlasy světa. Velmi úspěšné jsou mapy a atlasy Prahy. A konečně rozvíjíme turistický program, tedy vydávání turistických a cyklistických map v měřítcích 1 : 100 000, 1 : 70 000 a 1 : 50 000. Letos na jaře pokryjeme těmito třemi edičními řadami kompletně celé území naší republiky.“
Konkurence nových technologií, jako jsou mapy na internetu nebo elektronická navigace GPS, je podle Svobodové na trhu znát, ale není zatím zásadní. „Pozorujeme určitý pokles například u autoatlasů. Většina řidičů pořád jeden autoatlas v autě vozí, a to i tehdy, když mají navigaci. Ale potřebují ho spíše už jen pro základní přehled a orientaci, takže ho neobměňují tak často jako dřív. V oblasti pěší turistiky mluví ve prospěch klasických map to, že na mapě vidíte věci v souvislostech, zatímco u GPS vás pořád limituje velikost jejího displeje. Třeba mladí lidé si GPS kupují, protože si ji chtějí vyzkoušet, ale často se pak stejně vracejí k mapám, popřípadě využívají obojí. Myslím, že je to podobná situace jako na knižním trhu. Také jsme slyšeli předpovědi o konci klasických knížek, a prodávají se pořád dál.“
***
MILADA SVOBODOVÁ
Rodina: Rozvedená, dospívající syn. „Mám tři bratry, se kterými se téměř každou sobotu scházíme u rodičů v jejich velkém sídle na venkově. Slavíme tu Vánoce, Velikonoce, pořádáme zahradní slavnosti, a to je pro mě určitá náhrada mé vlastní neúplné rodiny. Také syn má s babičkou a dědou moc pěkný vztah, protože když byl malý, trávil dost času u nich.“ Auto: „Až do roku 2009 jsem seděla za volantem minimálně dvě hodiny denně, takže teď si užívám toho, že jím už jezdit tolik nemusím a jediné cestování představuje čas od času jízda pendolinem nebo IC vlakem na Moravu a zpět.“ Hudba: „Red Hot Chili Peppers a němečtí Scorpions.“ Volný čas: „Sport - kolo, plavání, volejbal. V Rožnově pod Radhoštěm jsem deset let trénovala volejbal, vedla jsem přípravku pro mladší žáky a žákyně. Mám ráda kulturu, takže teď po přesunu do Prahy jsem ve svém živlu, protože si mohu občas zajít do divadla.“ Dovolená: „Tím, že jsem hodně aktivní v práci, upřednostňuji oddechovou dovolenou. Trochu turistika, trochu kolo, a taky restaurace a místní kuchyně, to mě zajímá nejvíc. Nechci vidět auto, někam doletím a užívám si, jen plavu a jezdím na kole.“
