Kvalita života je dost rozporuplný statek. Někdo si pod ní představí hlavně šanci vysokého výdělku, jiný spíše život v čistém a zdravém prostředí, jiný zas levné hospody bez protikuřáckých restrikcí. O kritériích kvality života v žebříčku padesáti největších českých měst, který publikovala společnost MasterCard, si můžeme myslet leccos. Leccos tam můžeme i postrádat - třeba hodnocení šancí pro cyklisty. Ale kdo někdy navštívil Hradec Králové a Most, první a poslední město v tomto žebříčku, ten rozdíl pozná i bez sofistikovaných parametrů.
Díváme-li se na tu tabulku, jako by ukazovala soupeření jih proti severu, jako by se na jihu žilo příjemněji, lépe a přívětivěji než v laboratoři české industrializace. Někdo by dokonce řekl, že to není ani tak sever vs. jih, ale někdejší panství Přemyslovců vs. Slavníkovců. Na jihu a východě Čech, tam, kde vládli Slavníkovci, najdeme města s nejlepším hodnocením. Slavníkovec svatý Vojtěch by možná uronil slzu, jenže je tu ještě jedna otázka.
Souvisí kvalita života s kvalitou hospodářské správy? Ten, kdo posuzuje Ameriku podle povrchního dojmu, by přísahal na kvalitu života v Kalifornii. Ale proč právě Kalifornie krachuje? Srovnáme-li aktuální žebříčky českých měst podle kvality života a podle ekonomické kondice (majetkové a rozpočtové odpovědnosti), dostaneme rozdílný obraz. V hospodářské kondici nedominuje jih, ale sever: Teplice, Chomutov, Cheb...
Nikdo nebere Praze zazobanost, Hradci Králové dobrou dopravu, Teplicím nulové dluhy a Chomutovu Ivanu Řápkovou. Ale jen jedno město se ocitlo v popředí obou žebříčků - kvality života i rozpočtové odpovědnosti. Tím městem jsou Pardubice.
