Estébák Kafka, který mučením při výsleších pomáhal vyhnat ze země písničkáře Vlastu Třešňáka, zpěvákovi na odchodnou na letišti nabídl smíření slovy „Co jsme si, to jsme si“. Tlustá čára za minulostí připomíná nabídku lobotomie či ztráty paměti a není divu, že témata, jako je Nohavicova spolupráce s StB, stále budí pozornost, byť rozdíl mezi estébákem Kafkou a vydíraným Nohavicou je zásadní. Jaroslav Hutka teď Nohavicovi ovšem upírá právo být „písničkářem“, ten se ale těžko začne zpovídat před lidovým tribunálem svolaným Hutkovou písní. Jeho mlčení dráždí, jenže k pokání či otevřenosti nelze nikoho dotlačit. Jediné, co můžeme chtít, je, aby nám za sebou tlustou čáru nekreslili sami bývalí estébáci.
V souvislosti s uvedením Stoppardovy hry Rock’n’roll v New Yorku uveřejnil list New York Times obsáhlý článek o skupině Plastic People of the Universe. „Je to druh kapely, jakou znají lidé sledující dějiny undergroundové hudby, ale skoro žádný z nich ji ve skutečnosti neslyšel,Ž cituje list jednoho ředitele zásilkového obchodu. „Kdybychom mohli sehnat jejich první album, prodaly by se ho stovky kusů.“
Článek Rock’n’revolution nezmínil rozkol uvnitř Plastiků, jehož výsledkem byla kapela Půlnoc, která v roce 1989 vyjela na turistická víza hrát do USA - vyznění by potom nebylo tak jednoznačné. Stejně nejednoznačně vyznívá to známé slovo „písničkář“ - podle Hutky znamená morální autoritu, ale není jediný, kdo tomu dnes věří?
O autorovi| Petr Vizina, redaktor LN
