ROZCESTNÍK
Dnes žádné Ideas. Ani New York Times a Wall Street Journal. Žádný Spiegel, The Power Vertical, Charlemagne, ba ani Týždeň. Jsou prázdniny.
V internetovém magazínu Slate (3. srpna) mají rozhovor s šéfem vývojářů firmy Google Peterem Norvigem - o chybách. Ptají se ho, k čemu jsou pokusy na stránce Google Labs (zadejte si ji do Googlu, je tam třeba program na přepis anglických slov do znaků urdštiny a program na sledování jednotlivých cyklistů v Tour de France). „Většina je tam proto, že jsme přesně nevěděli, co s nimi. Jen asi z poloviny z nich se stávají hity. Nebo ani to ne.“
Norvig dřív dělal v kosmické agentuře NASA, kde jsou chyby zakázány. Google je opačný případ: „Když zadám do vyhledavače ,New York Times‘, jako první by měla vypadnout stránka NYtimes.com. Ale neexistuje správná odpověď, jaký odkaz by měl vypadnout na desátém místě.“ Jejich přístup je proto inženýrský: možná nepoznáme správnou odpověď, ale poznáme, která ze dvou možností se hodí líp.
Kde udělal Google největší chyby? „Myslím, že to bylo podcenění společenských sítí. Přišel Facebook, měl úspěch, a já ho ignoroval. (...) Příliš jsem se zaměřoval na fakta a čísla, zdálo se mi, že nejlepší odpověď na otázku ,Jaký foťák si mám koupit‘ jsou odborné recenze, nikoli ,Ten, co má Sally‘. A přitom to může být správná odpověď - ne proto, že foťák chtějí kamarádi, ale protože ho chtějí kvůli užitečné vlastnosti; i to se musí vzít v úvahu.“ *** V The New York Review of Books mají žánr, kterému se tady říká Studovna; v té poslední recenzují knihy o manželstvích v Americe (pod titulkem The Marrying Kind, Sňatkový národ).
Sociolog Andrew Cherlin uvádí, že v Americe manželství zažívá renesanci. Jen 10 % populace si myslí, že manželství vyšlo z módy (což říká třetina Francouzů), a 84%Američanek se vdá před svým čtyřicátým rokem. Cherlina však v knize The Marriage-Go-Round: The State of Marriage and the Family in America Today (Manželský kolotoč. Zpráva o stavu manželství a rodiny v Americe) zneklidňuje, že 40 % amerických dětí zažije před dovršením 15. narozenin rozpad vztahu rodičů. Vyšší číslo má prý na Západě jen Nový Zéland.
Jinou z recenzovaných knih je Marry Him: The Case for Settling for Mr. Good Enough (Vezmi si ho aneb Proč se spokojit s panem Docela Dobrým) od Lori Gottliebové. Zabývá se tím, proč ona a další třicátnice zůstávají svobodné: vybíraly, až přebraly v touze najít vysokého + chytrého + neplešatého + s vkusem pro oblékání i pro filmy. Místo aby si hledaly muže, s nímž lze celý život dobře vycházet. Recenzentka udiveně poznamenává, že „tuhle radu dávaly matky dcerám odedávna, jen se nějak nedonesla generaci Lori Gottliebové“.
*** V letním magazínu Intelligent Life (ze skupiny Economist) píše Robert Butler o nových velkorysých knihovnách. Zní to jako divný nápad: lidé si dnes méně půjčují knihy, 52 % Britů nebylo za posledních dvanáct měsíců v knihovně ani jednou.
Čtyři hřebíčky do rakvičky se jmenují Amazon.com (* 1995), Google (* 1998), Wikipedia (* 2001) a Kindle (* 2007). Tak nač chodit do knihoven? A přesto se staví, a velkolepé. V Birminghamu mají otevřít novou v roce 2013 - za 193 milionů liber.
Je to součástí plánu Birminghamských, aby se propracovali mezi dvacet měst s nejlepší kvalitou života v nejuznávanějším žebříčku, totiž od konzultační firmy Mercer. (Letošní pořadí: 1. Vídeň, 2. Curych, 3. Ženeva, 4. Vancouver a Auckland. Birmingham je 55., z postkomunistických měst je nejlepší - 70. - Praha.) A knihovna od Holanďanky Francine Houbenové má být centrem městského života, kam může chodit za studiem, zábavou nebo do kavárny až deset tisíc lidí denně. Jak říká Houbenová, „knihovny jsou nové katedrály“.
*** V The Chronicle of Higher Education líčí 1. srpna jistý David Hiscoe, jak se rozhodl ukončit kariéru v telekomunikacích: „Zkasíroval jsem své opce na akcie a tiše se vrátil na akademickou půdu.“ Má vyděláno -„věřte, nebo ne, využil jsem při tom dovednosti, které jsem se naučil při univerzitní práci na středověké poezii“ - a zatoužil být v 60 letech opět mlád. Čte si znovu knihu Rip Van Winkle (klasický příběh o chlapíkovi, který pohádkově zaspí dvacet let, během nichž se z britské kolonie stanou Spojené státy) a pracuje ve vedení univerzitní knihovny v Severní Karolíně. To je vše. Ale nějak se mi to líbí.
*** Virginia Quarterly Review (no dobře, autor Rozcestníku nebude předstírat, že tohle čte běžně, dnes použil vyhledávač esejů) má text o životě v Íránu od Kamin Mohammadiové - Lust, Devotion & the Binary Code (Touha, oddanost a binární kód). Jela s milencem přespat poprvé do hotelu: „Jako osamělá žena bych i pro jednolůžkový pokoj měla mít povolení k cestě od otce, orazítkované mravnostní policií.“ Ani v Íránu se pokaždé nedodržují zákony: hoteliér byl - nelegálně - opilý, ubytoval je i nesezdané, čímž riskoval živnost. Historka je jak od Škvoreckého, což je zvláštním způsobem rozjařující.
Čtyři hřebíčky do rakvičky se jmenují Amazon.com, Google, Wikipedia a Kindle. Tak nač ještě chodit do knihoven? A přesto se staví, a velkolepé. Ta v Birminghamu za 193 milionů liber.
***
GALERIE
Málokdo v Praze si Ostravu spojuje s něčím jiným než s haldami a továrními komíny. Snad proto umístili kurátoři Galerie výtvarného umění v Ostravě výstavu Kavárna Ostrava právě do hlavního města. Až do 10. září tady na kulturní minulost a současnost slezské metropole - a na kandidaturu Ostravy na Evropské hlavní město kultury v roce 2015 - upozorňují díla umělců, kteří v Ostravě žili nebo tvořili: malíře Oskara Kokoschky, fotografa Jindřicha Štreita nebo architekta Ericha Mendelsohna. Nejznámější dílo posledního jmenovaného, obchodní dům Bachner, dodnes slouží svému účelu - jen pod novým názvem Horník.
Výstavní síň Mánes, Masarykovo nábřeží 250, Praha 1, do 10. září
