Děkujeme za pochopení.
František
"LIDICE" U PŘEROVA / ČÁST 1
Lidice“ u Přerova – ČÁST 1
Je jistě správné, že pan Motl stíhá německé válečné zločince. Dobré by však též bylo, kdyby se zajímal také o naše, poválečné zločince, kteří v době míru páchali neuvěřitelné skutky. V noci z 18. na 19 června 1945 se na Moravě v katastru Horní Moštěnice na místě zvaném Švédské šance stal snad nejhrůznější zločin v dějinách křesťanské Evropy, spáchaný v době míru. Vojáci 17. pěšího pluku čs. armády tam pod velením štábního kapitána Eugena Surovčíka zcela bezdůvodně, na předem připraveném popravišti samopaly rozstříleli 265 lidí, kteří se vlakem vraceli do svých domovů na východním Slovensku. Bylo to 71 mužů , 120 žen a 74 jejich dětí ve věku do 14 let. Nejstarším zavražděným byl 80-tiletý stařec, nejmladším 8-měsíční chlapeček, jehož jméno, jakož i jména všech ostatních povražděných jsou známa. Večer, 18.6.1945 zatím, co naši zločinci nechali kopat na místě zvaném „Švédské šance“ jámu 17,5 m dlouhou, 2m hlubokou a několik metrů širokou odvedli naši vojáci své oběti na místo zvané „U barokního kříže“, 700 metrů od popraviště, kde si je hlídali až do chvíle, kdy v 1.00 hod 19.6.1945 byl vykopán hromadný hrob.
František
"LIDICE" U PŘEROVA
„Lidice“ u Přerova – ČÁST 2
Potom začala nepopsatelná hrůza, strašlivá „krvavá lázeň“. Po skupinkách 10-15 osob je vodili na popraviště, kde čekalo dvacet samopalníků československé armády, kteří popravu vykonali. Odvíjejí se strašlivé scény, všem obětem je jasné, že jdou na smrt. Brání se, kladou odpor, vojáci je kopou, bijí pažbami samopalů a vlečou na popraviště. Jarní nocí zní zoufalý křik matek bránících svoje děti. Křičí německy a slovensky, sténají pod kopanci vojáků a údery pažeb samopalů. Ve chvíli, kdy je jasné, že slovensky mluvící ženy s malými dětmi asi těžko budou zrádkyně národa, pokusí se kopáč O. Zezula odporovat a prosit, "ušetřete alespoň děti." Ale vojáci 17. pluku se svými veliteli neznají slitování. Dokopou a domlátí své oběti až k jámě a samopalem je rozstřílí. Z dvaceti samopalníků popravčí čety mnozí ještě žijí. Proč se pan Motl neangažuje? Ukazovat na druhé bychom měli až poté, co si uděláme pořádek doma a k tomu máme hodně, hodně daleko.
