Sesadil z trůnu Rogera Federera. Dvaadvacetiletý španělský svalovec Rafael Nadal se stal světovou jedničkou.
„Jsem šťastný, protože o post jedničky jsem usiloval tři roky. Pravda, byl jsem spokojený, i když jsem vyhrával turnaje jako světová dvojka, ale být číslem jedna byl samozřejmě můj velký cíl,“ usmíval se v srpnu Nadal, který strávil na druhém místě žebříčku 158 týdnů.
To už měl za sebou dvě slavné výhry nad Švýcarem v tomto roce.
Nejprve Federera smetl ve finále Roland Garros málo vídaným způsobem 6:1, 6:3 a 6:0 a počtvrté opanoval pařížskou antuku.
„Dominoval tomuhle turnaji jako nikdy předtím, byl jako Björn Borg,“ kroutil hlavou Federer, pro nějž to byla nejtěžší porážka s Nadalem v kariéře.
A to ještě švýcarský elegán netušil, co na něj fyzicky nažhavený španělský toreador přichystá v následném wimbledonském finále.
Na londýnské trávě rozpoutali nejlepší tenisté současnosti představení, na které budou vzpomínat generace hráčů.
„Wimbledon a všichni, co se zajímají o sport, nikdy nezapomenou. Často se zdálo, že byla překročena hranice mezi sportem a hlubokým lidským dramatem,“ napsal list The Telegraph. Nadal totiž udolal Federera v pětisetovém dramatu, které se protáhlo až do noci, 6:4, 6:4, 6:7 (5), 6:7 (8), 9:7.
„Nedá se popsat, jak se cítím,“ žasl přímo na kurtu Nadal, který zastavil Federerovu wimbledonskou sérii na 41 zápasech a pěti vítězných trofejích. „Pro mě je sen hrát na tomto turnaji, nikdy jsem si ani nepředstavil, že bych tady mohl vyhrát,“ prohlásil Nadal.
Zápas byl v konečném zúčtování nesmírně těsný: Nadal vyhrál na gamy 33:29 a na vyhrané míče 209:204. „To je zdaleka nejtěžší porážka v životě. Katastrofa. Paříž proti tomu nebyla nic,“ hořekoval Federer.
K tomu Nadal vyhrál i olympijský turnaj, jenž byl obsazen nejlépe v historii.
