1989-2008
PRAHA Dost možná, že za spanilou cestou za zlatem na olympijských hrách v Naganu stál docela obyčejný slon. No, obyčejný... Tenhle byl ze skla a českým hokejistům ho vyrobil pro štěstí jistý pan Mottl z Karlových Varů. Před každým zápasem ho hráči pohladili, protože věřili, že jim přinese štěstí.
A víra, jak známo, někdy i hory přenáší. Po senzačním vítězství 4:1 ve čtvrtfinále nad USA mimořádně motivovaný a semknutý český tým zdolal v semifinále po nájezdech dokonce Kanadu. Finále s Ruskem pak rozhodla „zlatá střela“ obránce Petra Svobody.
„Nepatřím mezi lidi, kteří podléhají dojetí,“ prohlásil kapitán zlatého týmu Vladimír Růžička. „Ale když nám na krku visely zlaté medaile a halou Big Hat zněla naše hymna, i mně tekly slzy.“ Geniální tah s Růžičkou Právě Růžičkovi, který dlouhé roky za národní tým nehrál, dal trenér Ivan Hlinka šanci a geniálním tahem ho pasoval do role kapitána.
„Růžu všichni v týmu respektovali a jeho role v Naganu byla možná ještě mnohem větší, než si kdokoliv může představit,“ pravil Jaromír Jágr, už tehdy výrazná ikona NHL i českého týmu.
Naganský turnaj vstoupil do historie především skutečností, že poprvé v dějinách se na olympiádě sešli nejlepší hokejisté světa. I slovutná NHL si kvůli němu dala v únoru premiérově pauzu.
Kanaďané, vedeni nejlepším hokejistou světa všech dob Waynem Gretzkým, si do Japonska letěli pro zlato a všeobecně se čekalo, že cestu za ním jim mohou zkřížit snad jen Američané. Jenže oba zámořské celky poslali Češi domů!
„Na ledě se může stát všechno, ale domů musíme odjet se zdviženou hlavou,“ burcoval Hlinka hráče. Tým geniálně poskládal, skvěle skloubil různé typy hráčů, kteří prodchnuti nezměrnou touhou po úspěchu a udivující soudržností, dospěli až k nečekanému zlatu.
Největší podíl na něm měl ale bezpochyby především brankář Dominik Hašek, chytající v úžasné formě snad až z říše snů. Lidé doma ho dokonce chtěli dotlačit až na Hrad. Tak ho milovali.
Ohromující tažení Hlinkova týmu za zlatem vyvolalo v Česku nevídaný ohlas. Národ hokej zcela pohltil, statisíce lidí vstávaly časně ráno, jen aby mohly sledovat přímé přenosy z Japonska.
A když pár vteřin před koncem finálového mače Hašek začal radostí tančit před svojí brankou, v Česku vypuklo nespoutané veselí. A jako vděk šťastnému národu hokejisté přiletěli krátce po finále speciálem do Prahy, kde jejich spanilou cestu na Staroměstské náměstí lemovaly již z ruzyňského letiště husté špalíry lidí.
V centru Prahy pak na ně čekalo přes sto tisíc nadšených fandů. „Jsem strašně rád, že nás Čechy pomohla dát tahle olympiáda zase dohromady a byl bych šťastný, kdybychom se v téhle malé zemi k sobě všichni chovali takhle krásně už navždy,“ pravil tehdy Vladimír Růžička.
