Strana zelených i lidovci přistoupili na rétoriku předsedy ČSSD a jeho pravé ruky Davida Ratha
Privatizace - odstátnění, převedení majetku z vlastnictví státu do vlastnictví jiných, nestátních subjektů. To říká slovník cizích slov. Privatizace - změna právní formy subjektu z příspěvkové organizace (státu, kraje) na akciovou společnost (státu, kraje). To říká slovník Jiřího Paroubka a Davida Ratha.
Na první pohled je zjevné, že slovník mluví o voze, zatímco oba pánové (shodou okolností čelní představitelé opoziční ČSSD) o koze. Přesto se zdá, že jejich zjevně účelové překrucování pojmu „privatizace“ v souvislosti s transformacemi zdravotnických zařízení je tak nějak nakažlivé.
O uplynulém víkendu se nechali slyšet představitelé Strany zelených, že nesouhlasí s privatizací fakultních nemocnic. Od vládní strany by se přinejmenším čekalo, že si přečte program vlastní vlády. V něm je psáno jasně, že žádná privatizace nemocnic za tohoto kabinetu nepřipadá v úvahu. Přesto republiková rada zelených převzala bez mrknutí oka stokrát opakovanou paroubkovsko-rathovskou lež. Změna právní formy nemocnic rovná se privatizace, a basta.
Stejným stylem už delší dobu vystupuje přinejmenším část lidovců vedená „rebelem“ Ludvíkem Hovorkou. „Odmítáme privatizaci univerzitních nebo fakultních nemocnic,“ tvrdí ten bodrý muž a svou vehemencí strhává ostatní.
Zelení i lidovci by přitom měli být natolik svéprávní, aby se byť jen rozhlédli po zdravotnickém sektoru. Kolik soukromých vlastníků se vloudilo do majetkových struktur krajských nemocnic, „privatizovaných“ (rozuměj převedených na akciovky) už před několika lety? S výjimkou pár malých ve středních Čechách, které kraj označil za nepotřebné a jako takové je nabídl k odprodeji, ani jeden.
Kolik takto převedených nemocnic zkrachovalo, bylo vytunelováno, přestalo léčit pacienty, vrhlo se jen na lukrativní obory, jak předpovídal už před minulými krajskými volbami David Rath a jeho souzvučníci?
Ani jedna.
Přesto teď obě menší koaliční strany ruku v ruce s ČSSD a KSČM vyvolávají nejistotu ve veřejnosti a „svému“ ministru zdravotnictví podrážejí nohy ve chvíli, kdy chystá zásadní změny v resortu, který tyto změny potřebuje jako prase drbání.
Rath s Paroubkem jsou jistě vděční za to, jak jim malé koaliční strany skáčou na špek. Dá se předpokládat, že stejně jako před minulými krajskými volbami pojede nový lídr středočeské kandidátky Rath privatizační linku ještě víc než dosud. Bez ohledu na to, že na stejném tématu postavená volební kampaň už dvakrát (krajské a parlamentní volby) neuspěla.
Nutno přiznat, že jim do jisté míry nahrává i ministr Julínek sám. Třeba tím, že se mu zatím jaksi nezdařilo vyjednávání s univerzitami o podobě budoucích univerzitních (akciových) nemocnic. Aby své protihráče (kteří měli být, leč zatím nejsou, partnery) přitlačil ke zdi, rozhlásil, že nemocnice převede na akciovky i bez jejich účasti. A to pomocí zákona o privatizaci z roku 1991. Tím ale bezděky vzbudil v lidech reminiscenci na divoké privatizace 90. let, plné podvodů, machinací a tunelů, které položily nejeden do té doby relativně prosperující podnik.
Nebo třeba svou pověstnou rétorskou nešikovností, kterou velmi často nedokáže vysvětlit či obhájit i bohulibý záměr. Velké pozdvižení například vyvolala pasáž rozhovoru pro slovenský deník Sme. Julínek se nechal slyšet, že je pro soukromý kapitál ve fakultních nemocnicích, protože „soukromý vlastník je lepší“. A ještě to korunoval slovy, že by se přimlouval za co největší podíl soukromého kapitálu. Živná půda pro křiklouny Obecně není sporu o tom, že soukromý vlastník je lepší hospodář než stát. Ale stát za zdravotnictví ručí a měl by si zachovat páky, jak tento servis lidem zajistit. Pustit z otěží klíčová zdravotnická zařízení se zatím neodvážily ani daleko bohatší státy, než je Česko. Česká společnost na takový radikální krok evidentně ještě není zralá. Následné vysvětlování, že pan ministr myslel „částečně“ a „do vzdálenějšího budoucna“, už logicky zaniklo v protestech státomilů.
A když k tomu připočteme i faktické snahy ministerstva prodat zbytné státní organizace a majetky (například plicní léčebna v Prosečnici či nevyužívané budovy tří malých zámků), odchod z brněnské Úrazové nemocnice či spory okolo Ústavu hematologie a krevní transfuze, v jejichž podkresu se také nese obvinění, že má jít jen o přípravu na prodej lukrativně umístěných budov, živná půda pro křiklouny typu Rath je připravena.
Ale Prosečnice není Motol nebo Bulovka. A jestliže se vláda zavázala udržet fakultní nemocnice státní, těžko by politicky obhájila jakýkoli úkrok stranou. A tak se nabízí jednoduchá otázka: Neměly by ale strany vládní koalice víc věřit slovům člena své vlády, potažmo vládě jako celku, než slovům dvou opozičních demagogů?
***
Republiková rada zelených převzala bez mrknutí oka stokrát opakovanou paroubkovsko-rathovskou lež. Změna právní formy nemocnic rovná se privatizace, a basta.
O autorovi| Petr Kučera redaktor LN e-mail: petr.kucera@lidovky.cz
