* LN Na jakou otázku se vás novináři bohužel vždycky ptají?
Jak jsem se dostala k psaní. Jestli píšu román. A jaké jsem měla literární vzory.
* LN A píšete teď román?
Ne.
* LN Proč jsou povídky z vaší druhé knihy Nic než přízraky nápadně delší než ty z té první?
Protože jsem starší, a tedy jsou starší i mé postavy, takže je toho víc, což je třeba zohlednit. Příběhy se stávají jaksi komplexnější.
* LN Znamená to, že jak budete stárnout, budou stárnout i hrdinové vašich knih?
Ano.
* LN Ve vaší první knize Letní dům, později jsou hrdinové mladí, cestují, mají problémy se vztahy a jakoby jdou od ničeho k ničemu. Totéž lze najít i v druhé knize, ale na konci titulní povídky už mají její hlavní hrdinové dítě. Je to ten myšlený zásadní životní posun?
Právě tuto pasáž jsem v knize chtěla mít, zatímco můj lektor navrhoval, abych ji vypustila. V první knize hrdinové nechtějí nést žádnou odpovědnost za následky svých činů, zatímco v té druhé už je to jinak.
* LN Často se v souvislosti s vámi cituje výrok věhlasného literárního kritika Marcela Reicha-Ranického, který vám radil, abyste hlavně neměla dítě, že to by vašemu psaní ublížilo. Jak jste tomu rozuměla?
Když mi to řekl, tak jsem nad tím uvažovala. Ale pak jsem otěhotněla a přemítala jsem nad tím, jestli se něco mění, ale k ničemu takovému jsem nedošla, takže myslím, že to je nesmysl, že to s psaním nijak nesouvisí.
* LN Skoro jsem měl pocit, jako kdyby to myslel tak, že když budete vozit kočárek, tak že pak nebudete mít materiál pro další knihu?
Ano, tak to vyznělo.
* LN Ještě se vraťme k tomu románu. Opravdu jste nikdy nepřemýšlela, že byste jednotlivé příběhy propojila?
Tohle si určuje každý text sám. Záleží to na každém tom příběhu, kolik potřebuje prostoru, než dojde ke konci.
* LN Nemůže v tom hrát svou roli i to, že psaní románu je také příliš odpovědné - že je to příliš dlouhodobý závazek?
O to nejde. Souvisí to s vnímáním vnějšího světa, to se také tříští do několika různých pohledů a rovin. Je vždy několik variant, kterými by se příběh mohl ubírat, zajímá mě vždy více pohledů... Těžko říci, proč to tak je, ale takové je moje vnímání, není natolik kontinuální, aby vznikl román.
* LN Vaše jméno se rovněž vždy zmiňuje v souvislosti s takzvaným „dívčím zázrakem“ německé literatury. Jak máte tuto nálepku ráda?
Nepovažuju ji samozřejmě za dobrou, je to až urážlivé, protože člověka dělá takovým maličkým. Vněmčině obecně asi existuje taková touha věci katalogizovat a pojmenovávat. Nakonec to ale víc vypovídá o tom, kdo tu nálepku používá, než o tom, komu bývá přisuzována.
* LN V souvislosti s vašimi prózami se často skloňuje také jméno amerického prozaika Raymonda Carvera. O něm se v poslední době mluví snad v souvislosti s každým autorem, který se vyjadřuje poněkud úsporněji.
Je pravda, že to v souvislosti s knihou Letní dům, později bylo zmiňováno, ale já jsem Raymonda Carvera tehdy ještě neznala, četla jsem ho až potom a jsem moc ráda, protože se mi jeho povídky velmi líbily.
* LN Je Berlín stále to město, kde se dobře žije, nebo už tam teď všichni přijeli, a tím pádem je tam přeplněno?
Je pro mě těžké takovéto posuny vnímat, protože v tomhle městě žiju od narození, a to pak člověk některé věci nevnímá tak výrazně, či naopak tíhne k nostalgii a názoru, že dřív bylo všechno lepší... Velkou změnou a zážitkem pro mě samozřejmě bylo propojení východní části se západní... Berlín ale stále je příjemné místo k životu.
* LN Píšete něco nového?
Ano, píšu novou knihu, ale když já píšu, tak o tom nemůžu mluvit, takže o tom teď nejsem schopna povědět nic víc.
***
V němčině obecně asi existuje taková touha věci katalogizovat a pojmenovávat
