Některé školy v Anglii dostaly před časem úkol: Měly mezi svými žáky najít každá deset dětí, které v učení nejvíc zaostávají, a pak je během dvou let významně posunout dopředu. Nevíme přesně, nakolik ta která škola uspěla, ale podle analytičky Jany Strakové to přineslo dvě nesporná pozitiva. „Jednak si učitelé ověřili, že když chtějí a na problém se zaměří, je řešitelný, jednak se naučili vyhledávat pomoc dalších odborníků a tyto své kontakty pak mohli využít pro pomoc dalším žákům.“ Diagnóza nestačí Už nějakou dobu upozorňují odborníci na vzdělávání, že u nás neexistuje definice kvalitní učitelské práce, ale ani nic, co by definovalo pokroky žáků. Ne že by učitelé nepoznali, které dítě zaostává, ale ne vždy jsou schopni identifikovat, v čem přesně problém spočívá a jak je rozsáhlý.
Jana Straková přinesla na nedávný Kulatý stůl Stálé konference asociací ve vzdělávání pomůcku, kterou používá pro tyto účely Mezinárodní škola v Praze (učí se tam v angličtině). Jde o detailní rozpis dovedností, které by měli zvládat žáci od začátku školní výuky do čtrnácti let v psaní a čtení a který slouží k monitorování pokroku žáků i k řízení učení.
V každém ročníku zaznamenává učitel do mapy vývojových fází, co které dítě zvládá. Pokud se žák nachází pod nebo nad rozmezím tří vývojových fází, jež bývají obvyklé v daném ročníku, dostává se mu automaticky zvláštní péče. Pokud nestačí zvýšená pozornost učitele, je pro žáka zajištěno doučování nebo rozvíjející mimoškolní aktivita, případně komplexní péče dalších odborníků.
Neumí číst? Žádný problém Tuto zkušenost udělaly i české rodiny, jejichž děti chodily do školy v některých západních zemích. Před časem jsme na stránkách Akademie psali o rodině Nebeských z Prahy, která se rozhodla strávit nějakou dobu i s dětmi v Anglii. Sedmiletého syna, který by byl u nás začínal první třídu, zařadila tamější škola vzhledem k jeho věku mezi třeťáky (v Anglii se začíná chodit do školy v pěti letech i dřív).
„Ptali jsme se, jestli nevadí, že neumí nejen anglicky, ale že neumí ani číst a psát,“ vzpomínala paní Nebeská. Ve škole však její obavy nechápali. To přece nemůže být žádný neřešitelný problém! Dostane prostě asistenci. Dostal. A chlapec zvládl v prvním roce nejen mluvenou angličtinu, ale i čtení a psaní.
Možná je teď po volbách pravý čas o takových věcech mluvit. Už proto, že se bude nejspíš měnit ministr školství a do rezortu přijdou noví lidé, kteří budou hledat nové podněty. Nemá cenu bědovat nad tím, že děti nemají rády matematiku nebo fyziku, když dopustíme, aby některé z nich ztrácely nit už někde na začátku zlomků nebo rovnic nebo aby mnohé talenty zůstaly nevyužity.
A ani by to nemuselo stát majlant Pomoc přitom nemusí být podle Jany Strakové pouze na bedrech školy. „Například ve Spojených státech probíhá ve veřejných knihovnách program, do něhož se dobrovolně hlásí například vzdělané matky v domácnosti, důchodci a další lidé, kteří mají čas a chuť dělat něco užitečného. Ti dostanou přidělené dítě, které potřebuje v nějakém směru pomoci nebo které by se mohlo v nějakém ohledu naopak rozvíjet rychleji než ostatní. Věnují se mu individuálně, třeba s ním jenom čtou, a čas od času zajdou za jeho učitelkou, aby zjistili, jestli je jejich snažení efektivní,“ vysvětluje Jana Straková.
Konečně i u nás existují organizace, které jsou schopné pomáhat Patří mezi ně například společnost Člověk v tísni, dále některé charity a diecéze či nevládní organizace zaměřené na pomoc romským komunitám. Jako pomocní učitelé v nich působí většinou studenti. Práce těchto subjektů by určitě mohla být efektivnější, kdyby byla založena na systematické spolupráci se školou.
Pro posílení individuální pomoci jednotlivým žákům není nezbytně nutné, aby se nárokovalo ze státního rozpočtu příliš mnoho peněz pro školství navíc. Pomoci by totiž mohlo i přerozdělování. Je známo, že nejvíc prostředků spolknou například střední odborné školy, jejichž kapacity se nakonec většinou ani nevyužijí. Řada zemí se proto rozhodla přeskupit finance právě ve prospěch mateřských a základních škol, kde úspěch či neúspěch začíná.
Začít se má od základu To ovšem neznamená, že pro střední školy neplatí stejná pravidla jako pro ty, kde se na vzdělanost teprve zakládá. I tady je důležité sledovat pokrok, posilovat zpětnou vazbu a poskytovat individuální podporu. Třeba proto, aby se v nejvyšší možné míře zabránilo předčasným odchodům ze vzdělávání.
Problémů k řešení zdědí nová politická reprezentace vzešlá z voleb přirozeně víc. Na stole je otázka, jak zabránit decimování druhého stupně základních škol hromadným odchodem lepších žáků do víceletých gymnázií, odpolitizování otázky zvláštních (nyní praktických) škol, státní maturitní zkouška nebo rozumnější financování škol, zejména vysokých. Možná se všechny za čtyři roky nevyřeší, ale, a to uzná každý, začít by se mělo co nejdřív. Nejlépe od základu.
***
DIAGNOSTIKA A MONITOROVÁNÍ POKROKU ŽÁKŮ NA MEZINÁRODNÍ ŠKOLE V PRAZE
Učitelé prvního stupně Mezinárodní
školy v Praze mají podrobně
rozpracovány vývojové fáze v psaní
a čtení od předškolního věku až do
věku 12 let: Preconventional (3-5 let),
Emerging (4-6), Developing (5-7),
Beginning (6-8), Expanding (7-9),
Bringing (8-10), Fluent (9-11),
Proficient (10-13), Connecting (11-14)
a Independent. Pro názornost
porovnejme požadavky na
3. a závěrečnou fázi v psaní.
Požadavky na žáky ve věku 5-7 let
T - žák napíše 1-2 věty o daném
tématu
T - píše jména a známá slova
O - přichází s vlastními náměty pro
psaní
K - píše shora dolů, zleva doprava
a zepředu dozadu
K - používá velká a malá písmena
K - experimentuje s používáním
velkých písmen na začátku věty.
K - experimentuje s interpunkcí
K - začíná dělat mezery mezi slovy
K - při psaní slov začíná používat
zvukové segmenty (slabiky, rýmy)
H - začíná po sobě číst svůj text
Požadavky na žáky ve věku
od 12 let výše
T - píše uspořádané, přesné,
nepovrchní odborné texty, ve kterých
na sebe jednotlivé myšlenky dobře
navazují, a používá správně citace
T - píše působivé a plynulé příběhy
a poezii
O - tvoří srozumitelné věty
a odstavce a efektivně navazuje
jedny na druhé
O - začíná používat literární
prostředky (metafory, personifikace,
předpovědi apod.)
O - efektivně zařazuje do textu
dialogy
O - začíná si vytvářet
charakteristický písemný styl
a projev
P - text samostatně upravuje na
základě opakovaných revizí
P - získává zpětnou vazbu od ostatních
a jejich připomínky zpracovává tak,
aby se kvalita textu zlepšila
P - publikuje text pro různé čtenáře
a účely
M - používá správnou gramatiku
H - píše samostatně texty k různým
tématům, demonstruje patřičnou
sebedůvěru a zdatnost
H - vytrvá u náročného úkolu
H - stanovuje si vlastní cíle na
základě analýzy a hodnocení
vlastních textů
(Vysvětlivky: T = typy textů,
O = obsahy, P = procesy, K = konvence,
H = přístup a sebehodnocení)
