Bílá rouška přes obličej, chirurgicky opracovaná tvář, obvinění ze zneužívání dětí a obrovské dluhy. Jako kdyby chátrání „krále popu“ předznamenalo zánik hudební éry, kterou on sám v roce 1982 odstartoval albem Thriller.
Jestli někdo alespoň na chvíli překoná slávu Beatles a stane se stejně fenomenálním zpěvákem, jako byl Elvis, pak to může být jedině... Taková slova nejspíš při vzniku alba Thriller nepadla - přesně tak ovšem deska tehdy čtyřiadvacetiletého zpěváka proslavila. Zůstala na sedmatřicet týdnů na špičce americké hitparády a Jackson za ni posbíral v jediný večer osm cen Grammy. Sedm z devíti písní na desce se v USA vyšvihlo na první příčku mezi singly. Ačkoliv se čísla podle různých zdrojů liší (nejvyšší odhad je neuvěřitelných 104 milionů kusů), zůstává nejprodávanější deskou všech dob. Ke všemu nezní jako archivní relikvie: čtvrt století po vydání Thriller v tanečních klubech spolehlivě překonává většinu hitů sezony.
Video zabilo hvězdy rádia
„V Anglii exploduje rocková scéna na mnoha místech, ale hnutí nemá hlavní postavu, natožpak takový triumvirát, jakým byli Beatles, Stones a Who v půli 60. let. Amerika má Michaela Jacksona, za nímž také nestojí jasné hnutí, pouze bezprecedentní hybná síla, jež ho vyslala na omračující sólový let,“ povšiml si časopis Time rok a půl po vydání Thrilleru. „Stevie Wonder je stále při síle a Lionel Richie je nejelegantnější skladatel v okolí. Donna Summer umí ohromit, Prince září... rapové skupiny jsou drsným svědomím ulice. Všichni však, komerčně i esteticky, krouží po oddělených drahách, které se jen příležitostně protnou,“ staví Time do protikladu Michaela Jacksona a slavné černošské umělce tehdejší doby.
V Jacksonově případě se totiž oddělené světy protnuly nevídaně. „Michael chce psát pro všechny,“ řekla tehdy jeho matka o nejnadanějším z devíti Jacksonových dětí. V době vydání Thrilleru sice působil v showbyznysu už třináct let (první nahrávka otcem tvrdě vycepované sourozenecké kapely Jackson 5 vyšla roku 1969), ale stále vypadal jako dítě, jež si protiklady v okolní realitě snad ani neuvědomuje.
Hybná síla Jacksonova úspěchu, o níž hovoří Time, pak připomíná trojstupňovou raketu. V epoše „nezpěváckých“ hvězd, jako jsou Britney Spears nebo Kylie Minogue, to může znít poněkud předpotopně, ale prvním motorem úspěchu byl Jackson coby fenomenální zpěvák. Druhým pak Michael jako fenomenální tanečník. Třetí, který Jacksona i po pětadvaceti letech udržuje v dostatečné vzdálenosti od následovníků, je pak krátký film, který v populární hudbě znamenal příchod nové epochy. Roztomilý Michael se v něm před svou snoubenkou mění v nestvůrného vlkodlaka. Album Thriller stojí za příchodem doby, v níž si sebelepší interpret bez dobrého klipu neškrtne. Video opravdu zabilo hvězdy rádia, jak v roce 1979 předpověděl hit britské kapely Buggles.
Nejsem jako ostatní kluci
Jacksonův klip k písničce Billy Jean ukončil „apartheid“ na tehdy nově vzniklé MTV - byl tu prvním videem černošského umělce. A kdyby v budoucnu „Jacko“, jak Michaelu Jacksonovi doma přezdívají, jednou zbankrotoval nadobro, zasloužil by si od MTV doživotní rentu. Poté, co MTV odvysílala klip k titulní písni Thriller, totiž hudební stanici začalo sledovat tisícinásobný počet diváků než předtím.
Ironií je, že na tehdejší dobu drahé video s desetinásobkem obvyklého rozpočtu ke klipu pomohlo desku celosvětově proslavit, ale Jacksonovu vydavatelství CBS přišel moc drahý a nebylo jisté, zda se album bude prodávat tak dobře, aby se náklady vrátily. MTV tehdy vzala část nákladů na sebe. „Čtrnáctiminutový minifilm inspirovaný písní Thriller přepsal pravidla hudebních klipů, otevřel netušené možnosti a pomohl MTV ke světové převaze,“ připomněl nedávno list Daily Telegraph, když přinesl rozhovor s jeho režisérem Johnem Landisem, podepsaným také pod snímky Blues Brothers nebo Animal House.
Cílem klipu bylo podle režisérových slov „dát Michaelovi koule“ a vnést do zpěvákova světa ženský prvek, jenž v jeho klipech doposud chyběl. „Souhlasil se vším, i když jsem mu napsal větu, v níž dívce říká, že není jako ostatní kluci. Varoval jsem ho: Michaeli, tahle věta lidi rozesměje. Ptal se mě proč. No, poněvadž jsi, Michaeli... neobvyklý a lidi si ji budou vykládat po svém.“ K zájmu o film přispěl i rozruch vyvolaný výstrahou, jíž je klip dodnes uváděn: „Z důvodu svého silného osobního přesvědčení chci zdůraznit, že tento film v žádném případě nepodporuje víru v okultismus -Michael Jackson.“ Jde o úlitbu šokovaným představitelům společnosti Svědků Jehovových, k nimž celá rodina Jacksonových patřila. Landis popisuje, že jej Jackson oslovil poté, co viděl jeho film Americký vlkodlak v Londýně. „Do té doby moc horrorů neviděl a byl z nich pěkně vyděšený.“
Zatímco Thriller jako albu ani klipu čas neubral na vtipu a působivosti, epocha MTV a hudebního průmyslu, jak jej známe, pomalu končí. Unifikovaný a centralizovaný tok televizního vysílání v konkurenci internetových serverů You Tube či Myspace, v nichž si diváci svůj program sestavují sami, bledne a rozpadá se jako Michaelova tvář po plastických operacích.
Stačí však znovu vidět jeho „měsíční chůzi“ a poslechnout si, jak na Thrilleru skvěle zpívá - a člověk je za takového průvodce jednou kulturní epochou vděčný.
Měsíční chůze
Moonwalk, taneční kreace, která Michaela Jacksona proslavila, spočívá v precizní koordinaci nohou. Zatímco je jedna natažená, druhá předstírá chůzi a zpěvák se přitom pohybuje směrem vzad, jako by popíral zákon zemské přitažlivosti. Potom se zatočí, znehybní a povytáhne na špičky, rozevře bundu, otočí se a znovu ztuhne. Třikrát se zatočí a přistane na špičkách. V českém filmu Divoké včely si na „Majkla“ zahrál Pavel Liška. Bylo vidět, jak těžké je přiblížit se originálu.
O autorovi| Petr Vizina, redaktor LN
