„Padělání“ stylu při písemném projevu zvládne i člověk bez lingvistického vzdělání
či hlubších znalostí teorie literatury.
Styl, jakým píší spisovatelé, politici či obyčejní smrtelníci, byl považován za bezmála stejně individuální jako otisk prstu. Literární historici určují na základě stylu autorství slavných literárních děl. Kriminalisté spoléhají na stejné analýzy textů z dopisů při odhalování únosců, podvodníků a vyděračů. S pomocí analýz stylu byl například v roce 1998 usvědčen terorista Theodore Kaczynski, jenž si bezohlednými pumovými útoky vysloužil přezdívku „Unabomber“. Rachel Greenstadtová spolu s Michaelem Brennanem z Drexel University z Filadelfie však došli k závěru, že ošálit analýzy pro určení autorství podle stylu není příliš těžké. Požádali patnáct dobrovolníků, aby napsali text o pěti tisících slov jako ukázku svého osobního stylu. Následně napsal každý dobrovolník ještě dva texty. V jednom měl popsat okolí a přitom potlačit svůj styl. V druhém textu měl každý dobrovolník za úkol napodobit styl spisovatele a dramatika Cormaca McCarthyho. Nikdo z dobrovolníků se nezabýval psaním profesionálně. Přesto dokázali analýzy stylu ošálit.
Greenstadtová a Brennan nasadili na texty dobrovolníků nejrůznější metody pro určení autorství. Některé byly jednoduché a hodnotily např. délku používaných slov či interpunkci. Jiné byly složitější a vycházely z takových vlastností textu, jako je četnost slov nebo výskyt neobvyklých slov. Přesto se vědcům nedařilo odhalit identitu pisatelů textů, kteří se pokusili zastřít svůj styl. Úspěšnost byla stejná, jako kdyby Greenstadtová a Brennan hádali autorství naslepo.
Jednotlivé pisatele nedokázali vědci odhalit ani z imitací textů Cormaca McCarthyho. Naopak, analýzy stylu neodlišily napodobené texty od originálních textů laureáta Pulitzerovy ceny.
„Velmi důrazně vyzýváme soudní znalce, aby prověřili metody, jichž využívají k analýzám stylu psaní, a zjistili si, jak jsou náchylné k ošálení,“ prohlásila Rachel Greenstadtová na závěr svého referátu na vědecké konferenci Hacking at Random 2009, jež se konala v nizozemském Vierhoutenu.
Greenstadtová a Brennan přiznávají, že nezkoušeli některé komplikované metody analýz stylu. Ty by zřejmě „podvodníky“ odhalily. Na druhé straně však vědci poukazují na fakt, že jejich „podvodníci“ byli v tomto oboru naprostými amatéry. Školený profesionál by zřejmě nebyl bez šance ani proti mnohem dokonalejším analýzám.
