Zvláštní věc, že u nás soukromé školy, myslím zejména ty střední a vysoké, nepředstavují většinou pro veřejnost exkluzivitu, jak se původně čekalo a jako je tomu třeba v Americe nebo v Anglii, ale spíše východisko z nouze. Když se dítě nedostane na veřejné gymnázium, na soukromém šance zpravidla ještě bývá. Když se neprobojuje na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, začíná rodina hledat studium psychologie nebo managementu za školné. Je na tom ale něco špatného? Vůbec ne. Zaplať Pánbůh za tu možnost. Jen je třeba počkat, až se z pelotonu průměrných utrhne pár šampionů, kteří si to s veřejnými školami rozdají. Snad se dočkáme. Někteří by se už dali tipovat.
Skoro jsem se styděla, když jsem na tiskové konferenci, kterou uspořádalo minulý týden ministerstvo školství k zamýšlené reformě terciárního vzdělávání, vznesla otázku, která nezněla vůbec zasvěceně. Přítomni byli totiž samí na slovo vzatí experti, kteří diskutovali například o tom, jestli mají být napříště akreditovány jen studijní programy, nebo studijní obory. A já, prosťáček, chtěla vědět, jaký je mezi tím rozdíl. Čekala jsem úšklebky, ke svému překvapení jsem však uslyšela několik protichůdných názorů. Jeden expert mínil, že obory jsou širší pojem než programy, druhý, že je tomu naopak. Mě ale nezajímala akademická vysvětlení. Vezměme třeba anglistiku, povídám. Je to studijní program, nebo obor? Delší pauzu přerušil až hlas jednoho z hostů tiskovky, odhaduju, že učitele z nějaké vysoké školy. Anglistika, pravil, je studijní program. Bakalářský nebo magisterský. Oborem se myslí specializace, jako například středověká nebo obchodní angličtina. Nad tím vším je vzdělávací oblast, v daném případě jazykověda. Psali si to všichni, i ti, co se styděli zeptat.
To, co považujeme za svoje svědomí, je ve skutečnosti názor čtyř pěti osob, které nás v životě zásadním způsobem ovlivnily, říká francouzská herečka Simone Signoretová v knížce, kterou právě čtu. Má pravdu. Proto mě vždycky na každém nejvíc zajímá jeho dětství, maminka, tatínek, babička, dědeček. Škola taky zanechá stopu, ale mělčí.
Takže nejen o jednotné maturitě, ale ani o volbách nemáme dneska žádnou jistotu. Budou? Nebudou? A když, tak kdy? Čekám, co přijde příště. Trochu se přitom obávám nastávající návštěvy papeže. Aby někdo při té příležitosti nezpochybnil Štědrý den.
