Okradli jsme my Lichtenštejny, nebo oni nás? To patří historii, zajímavější je Toskánsko
Představte si, že někde v Evropě leží samostatné knížectví Švarcenbersko, které nemá diplomatické vztahy s Českou republikou. Že jeho vládce Karel Schwarzenberg není předním politikem naší země, ale naopak jí zatápí.
Dodnes se nesmířil s poválečnou konfiskací Orlíku a jiného rodového majetku na české půdě, především rozsáhlých lesů, ale i uměleckých děl. Jejich vystavování v evropských zemích blokuje soudními žalobami, takže Národní galerie je raději nikam nepouští.
Představte si, že Švarcenbersko je rájem daňových azylantů, podivných firem vlastnících pouze poštovní schránku a prádelen špinavých peněz. Že oč horší jsou vztahy mezi hradem Schwarzenberg a Pražským hradem, tím více z nich profitují různí čeští šíbři, kteří si skrze švarcenberské firmy pronajímají (kupují?) vily v Toskánsku.
Jistě, taková analogie je snadno napadnutelná ze všech možných hledisek. Pomíjí rozdíly mezi rody Schwarzenbergů a Lichtenštejnů dané jejich odlišnou historií, jazykovou orientací i občanstvím. Přesto ukazuje, jaký význam má zdánlivě banální fakt: teprve včera navázaly diplomatické vztahy Česká republika a Lichtenštejnské knížectví. Přitom ještě před sedmdesáti lety, v době, kdy se Karel Schwarzenberg narodil, oba rody sídlily v Česku, obě slavná jména příslušela k téže zemi. Žádní lobbisté, ale celý stát Dnes, pokud si odmyslíme Vatikán, je Lichtenštejnsko poslední evropskou zemí, se kterou Praha nemá urovnané vztahy. Takový poznatek zaráží v situaci, kdy problémy spjaté s Lichtenštejnskem mají celoevropský rozměr. Součástí tohoto rozměru je i mlha kolem toskánské vily.
Pravidla průhlednosti pro bankovní účty stanovila srpnová smlouva mezi Lichtenštejnskem a Velkou Británií. Podobné smlouvy vyjednává Německo a další evropské země, takže zájem o ni by mělo mít logicky i Česko. Evropské důvody jsou zřejmé nejpozději od aféry banky LGT, kdy se Německo dozvědělo jména svých „daňových ulejváků“. České důvody pak nejpozději od aféry toskánské. Tak v čem je problém?
Problém spočívá v tom, čemu můžeme říkat rodinná anamnéza. Praha má určité historicky dané problémy s Německem či Rakouskem. Jenže to jsou problémy přiživované, řekněme, lobbistickými skupinami. Bývalí českoslovenští Němci mají svá zájmová sdružení, ta zase mají své politické zázemí (CSU) i některé celebrity. Například manželka dlouholetého bavorského premiéra Stoibera se narodila v Bochově u Karlových Varů.
V Lichtenštejnsku nejde o lobbistické skupiny. Identita celého vládnoucího rodu, tedy i celého státu, se opírá o české (přesněji moravské) kořeny, o bývalé české Lichtenštejny (vyvlastněné v roce 1945), o peripetie nestrávené minulosti, o majetkové spory. Řečeno s nadsázkou, Lichtenštejnové jsou sami sobě lobbisty a Lichtenštejnsko samo sobě „landsmanšaftem“.
V případě Lichtenštejnska jsme nemohli čekat, až nám nějaká příznivá povolební situace přihraje vhodného partnera k jednání (jako třeba až v Německu sociální demokracie vystřídá konzervativce). Musíme prostě brát to, co je a jaké to je. Ano, přesně jako v případě rodinných anamnéz – rozvodů, nezdárných dětí a černých ovcí.
Hlavní je se domluvit Rodinné vztahy svádějí k vzájemnému vyčítání prohřešků, k podceňování vlastních a zdůrazňování cizích. Lichtenštejnský kníže Hans-Adam v loňském rozhovoru pro LN vzpomínal na „ty rodinné příslušníky, kteří přišli o všechno, a najednou se tady ocitli jako uprchlíci“. Dobře si přitom ohlídal, aby nemusel odpovídat na nepříjemné otázky.
Proč nevzpomněl na prvního knížete Karla z Lichtenštejna? Inu proto, že tento císařský místodržící v Čechách měl své mouchy. Předsedal soudu nad lídry stavovských povstalců a především dohlížel na pobělohorské konfiskace – jeden z největších majetkových transferů v této zemi. Takový Miloš Jakeš 17. století, řekneme si při vzpomínce na šéfa prověrkových komisí. Rodový majetek rozšířil právě tím, že vyprodukoval „lidi, kteří přišli o všechno, a najednou se někde ocitli jako uprchlíci“.
Kdo koho okradl více? Češi Lichtenštejny tím, že na ně uplatnili Benešovy dekrety? Nebo Lichtenštejni Čechy tím, že využili pobělohorských konfiskací? To je téma pro historiky i rodinnou terapii. Hlavní téma pro politiky je jiné. Domluvit se s Lichtenštejny tak, abychom zabránili čachrům typu toskánských vil.
***
V případě Lichtenštejnska jsme nemohli čekat, až nám nějaká příznivá povolební situace přihraje vhodného partnera k jednání (jako třeba až SPD vystřídá CDU). Musíme brát, co je a jaké to je.
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, komentátor LN e-mail: zbynek.petracek@lidovky.cz
