ÚHEL POHLEDU
Bůh stvořil více světů, než je stránek ve všech knihovnách na Zemi. Těmito slovy přibližuje H. G. Wells ve svém románu Lidé jako bozi (1923) možnost paralelních světů, ve kterých se věci odehrály jinak než ve světě našem. Představme si, že máme možnost nahlédnout do světa, ve kterém vznikla před rokem menšinová vláda ČSSD a KDU-ČSL jako alternativní rozuzlení patového volebního výsledku v červnu 2006.
Jsme ve světě velmi podobném tomu našemu. V něčem se však liší. V čerstvé paměti tu je nečekaný zvrat v dlouhotrvajících a neúspěšných povolebních jednáních loňského léta. Prezident Klaus tehdy po selhání lídra ODS nabídl možnost sestavit vládu předsedovi druhé nejsilnější strany, Jiřímu Paroubkovi. Překvapivě tak vznikla menšinová středová vláda ČSSD společně s KDU-ČSL.
Umožnila to KSČM, jejíž poslanci při hlasování o důvěře snížili hlasovací kvórum a opustili sál.
Pokračování na straně 8
Dokončení ze strany 1
Zhrzená ODS tehdy podobnou nabídku k toleranci nebyla schopná přijmout.
Nestává se často, že předseda strany první ve volbách nezvládne pověření vyjednat vládu. Mirek Topolánek si stranický trůn hájil tím, že nemohl přeci kývnout na velkou koalici a že mu Václav Klaus odmítl návrh vlády postavené na nedůvěryhodných přeběhlících. Marně. Nesouzení bývají pouze vítězové. ODS se ale znovu našla, když se modrých otěží ujali někteří regionální atamani. A po podzimním propadu začaly opět preference lézt nahoru.
Předseda KDU-ČSL Kalousek to ve své straně také neměl jednoduché. A to přesto, že přivedl lidovce do vlády při nebývale vysokém počtu ministerských křesel a dokázal posílit pozici svých spolustraníků i v orgánech sněmovny (mezi lidmi se neslo, že ti lidovci mají teď více křesel než poslanců). Strach z dohody velkých stran na změně volebního systému na úkor KDU-ČSL ale pronikl i do regionů, kde kritika poněkud šokujícího manévru jejich předsednictva na jednáních v Praze byla největší.
ČSSD se stále pyšní svým vládním hattrickem ve stylu Tonyho Blaira. Samotné vládnutí je ovšem už těžší. Komunisté umožnili pouze vznik vlády a jednotlivé kauzy si musí menšinová vláda projednávat napříč celým politickým spektrem. A nevládní strany, zejména ODS, si tuto roli umí vychutnat. Existenci menšinové vlády mají za produkt politického úpadku, ale vládní kompromis svým tlakem posouvají čím dál víc doprava.
Zvláštní roli volně pobíhajícího libera hraje v tomto mumraji předseda Strany zelených Martin Bursík. Neustále vládu varuje před komunistickou hrozbou zleva, ale vymezuje se i vůči opoziční ODS, slynoucí pověstí sněmovního ropáka. A straší předčasnými volbami, což ho vzhledem k tomu, že je stejně nemůže vyvolat, nic nestojí.
Paradoxně s ním sdílejí názor, že by tu středová vláda nemusela být čtyři roky, i komunisté, kterým kompromis o jejich požadavcích připadá nedostatečný. Otázka, jak se zhostit výraznější kontrolní funkce v parlamentu, nabývá na ostrosti i s ohledem na blížící se sjezd KSČM.
Těžký úkol dvoubarevné vlády Před dvoubarevnou vládou ČSSD a KDU-ČSL stojí úkol úspěšně zvládnout projednávání návrhu o státním rozpočtu na rok 2008. Těžký úkol pro menšinovou vládu. ODS s výhradami umožnila vládě omezit některé mandatorní výdaje. Daňový systém ale zatím zůstal nezměněn. Vláda se také shodla na postupném, nerevolučním řešení penzijního systému a zdravotnictví. Vázne ale zatím shoda na prvním kroku - kdy zvýšit dobu odchodu do důchodu a jak se shodnout na statutu neziskových nemocnic. VČesku se samozřejmě intenzivně diskutuje také o otázce umístění amerického protiraketového deštníku v Evropě. Vzhledem k vývoji v samotných USA vláda nijak nespěchá s rozhodnutím a připomíná souvislost s neujasněnou bezpečnostní politikou EU. Prezident Klaus už své někdejší přirovnání americké základny v ČR k sovětské vojenské okupaci nikdy nezopakoval a věnuje se plně úvahám o tom, jak je společná evropská obranná a bezpečnostní politika nereálná a falešná. Ostatně má na takové úvahy dost času. Jeho mandát zřejmě bude v tomto světě pokračovat nerušeně až do roku 2013.
Možná někomu přijde tento svět pokřivený, jakoby viděný přes skleněnou kouli věštcovu. Možná mu ale tato politic-fiction přijde až příliš podobná dnešním zmatkům. Možná je to proto, že všechno chce své a že neřešené problémy se stejně jen odsouvají v jakémkoliv z paralelních světů.
***
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Jiří Dolejš, místopředseda KSČM, poslanec PS PČR
Bursík vládu stále varuje před komunistickou hrozbou, ale vymezuje se i vůči opoziční ODS, slynoucí pověstí sněmovního ropáka
