Román Mrtvý v bunkru Martina Pollacka pojednává o Rakousku 20. století, a tak nepřekvapí, že je v něm rovněž zmínka o Češích: „O první válce se mnou dědeček nikdy nemluvil. Vyprávěl jenom, že byl na jižní frontě. Italové, vykládal, byli zrádcové. Stejně jako Češi. To neříkal dědeček, nýbrž babička. Možná i strýc, bratr mého otce. Byli všichni náchylní k rychlým soudům zapovídajícím jakékoliv námitky, s nimiž si vysvětlovali svět. Američani jsou prasata. Francouzi jsou prasata. Židé rovněž tak. Tak prosté to bylo. Češi jsou prasata, ti naše chudáky esesáky v Praze věšeli za nohy, pronesla babička žalobně, když jsem oznámil, že chci jet do Prahy.“
Martin Pollack se ve svém dokumentárním románu pokusil vypořádat s nacistickou minulostí své země. Rakousko totiž patřilo k Hitlerovým poddajným spolubojovníkům, po válce však, jak známo, bylo pod správou spojenců a poté vyhlásilo neutralitu. Z českého pohledu se tak může zdát, že Hitlerovi přisluhovači vyvázli velmi lacino. Což ukazuje i Pollackův román. Autor však nepsal žádnou historickou studii, ale pouze sledoval osobní zájem - snažil se sestavit „zprávu o svém otci“, který byl v době druhé světové války vysokým důstojníkem SS.
Čechové požívali vážnosti
Martin Pollack (1944) se narodil v Bad Hallu nedaleko Lince v Horním Rakousku. Studoval slavistiku a východoevropské dějiny ve Vídni i ve Varšavě. Pracoval jako redaktor časopisu Der Spiegel a překladatel. Na svém kontě má mimo jiné knihy nedávno zesnulého polského autora Ryszarda Kapuscinského a je držitelem rakouské Státní ceny za literární překlad. Publikoval knihu Halič - Cesta zmizelým světem (1984). V dalším svazku z roku 2002 se věnoval případu Philippa Halsmana. Tento v Lotyšsku narozený fotograf podnikl v roce 1928 se svým otcem vysokohorskou túru v rakouských Alpách. Philippův otec se při ní zřítil a zahynul. Fotograf byl obviněn a zatčen, teprve po třech letech a podpoře Alberta Einsteina či Thomase Manna mohl opustit Rakousko... Martin Pollack dále vydal dvě knihy reportáží Sarmatische Landschaften (2005) a Von Minsk nach Manhattan (2006). Největší ohlas ovšem vzbudil jeho dokumentární román z roku 2004 s názvem Mrtvý v bunkru. Příběh začíná v roce 1947, kdy byl v jednom z bunkrů nedaleko Brennerského průsmyku nalezen mrtvý člověk... Tento cizí muž - na něhož si Martin Pollack vůbec nepamatuje - a válečný zločinec, byl autorovým otcem. Není proto divu, že se rakouský novinář dal nyní do pátrání. A není ani divu, že ho v průběhu psaní přepadaly pochyby... Nejenže šlo o téma velmi citlivé, ale dokumentů nebyl vždy dostatek, a ne vždy hovoří jasnou řečí. Často jen násobí nejistotu... Rodinný příběh je zahájen na slovinskorakouském pomezí. Pollackův otec se totiž narodil v roce 1911 v Gottschee, slovinsky Kočevje. Také v tomto rakousko-uherském koutě se našla česká stopa, ovšem s naprosto odlišnou odezvou: „Slovinci zpívali, pěstovali turistiku a cvičili ve vlastních spolcích, existoval jeden liberální tělocvičný spolek,,Sokoli‘, podle českého příkladu, a později také jeden křesťanský,,Orli‘, Němci posměšně nazývaný Tschukis čili sovy. Čechové požívali u Slovinců veliké vážnosti, protože Němcům v monarchii vzdorovali.“ Pollackův dědeček patřil ke skupině přistěhovavších se obyvatel, a právě tento život na rozhraní v něm podle jeho vlastních prohlášení probudil vypjatý německý nacionalismus. Děd, poté i otec a strýc navíc studovali práva ve Štýrském Hradci, kde se nacionalismu velmi dařilo. Stejně jako Němci měli i Rakušané po první světové válce silný pocit stísněnosti - že jim patří méně, než by patřit mělo. Což byl impulz k druhé světové válce, kdy ovšem nic nezískali, ba naopak. Oběti nacistů ale většinou ztratily nepoměrně více než tito váleční zločinci...
Působil tak nějak ztraceně
Autor ve vyprávění rodinné historie mimochodem ozřejmuje také meziválečnou rakouskou situaci. Pollackův dědeček, otec i strýc tehdy již byli členy NSDAP, která byla následně v Rakousku zakázána, přesto z Německa nadále podporována. Co ale mohlo být dočasným společenským handicapem, se později, po anšlusu, ukázalo být velkou výhodou... Martin Pollack vypráví poklidně, neopomine zmínit jakoukoliv okolnost, neváhá vyhledat, zda lidé, které otec poslal do koncentračního tábora, přežili válku... V této knize se tak snoubí novinář s romanopiscem. A s žalobcem, unaveným rodinnými báchorkami... Autor ovšem zas není žádný masochista, který by chtěl všechny viny vzít na svou rodinu. Jen popisuje, co se dělo a jak se žilo. Své příbuzné má v paměti jako milující bytosti, přesto vlastními vzpomínkami nerelativizuje jejich viny a omezenost - což rozhodně nelze vnímat jako důsledek Pollackova citového chladu. Svého děda si vybavuje následovně: „Působil tak nějak ztraceně, ten široký muž s malým ježatým knírkem zvaným muška, jak tam tak stál ve svých květinách, ve svém záhonu, tak úzkém, že se v něm sotva mohl otočit, oblečený vždycky tak, jako by chtěl v následujícím okamžiku vyrazit na lov.“ Dědeček. Nácek.
HODNOCENÍ LN **** Martin Pollack: Mrtvý v bunkru Přeložil Petr Štědroň Host, Brno 2007, 200 stran
V této knize se snoubí novinář s romanopiscem. A s žalobcem, unaveným rodinnými báchorkami.
