Na rezidentuře v Sovětském svazu pracovalo v roce 1989 čtrnáct pracovníků. Jejich práci koordinoval představitel federálního ministerstva vnitra plk. Jaroslav Krtička, kterého do funkce jmenoval v srpnu 1987 ministr vnitra ČSSR Vratislav Vajnar. Na československém zastupitelském úřadě v Moskvě působil Krtička oficiálně, neboli zde byl legalizován jako rada velvyslanectví. Mezi jeho podřízenými převládali muži, pouze jedna žena byla ve funkci sekretářky rezidentury. Na generálním konzulátu v Kyjevě zastupoval rezidenturu pplk. Milan Nováček a na leningradském konzulátu působil pplk. Antonín Tábor. Kontrarozvědnou ochranu Československého společenského domu v Moskvě, diplomatické kurýrní pošty a leteckého speciálu zajišťoval pplk. Stanislav Balcárek.
Činnost rezidentur v socialistických zemích řídil náčelník Kanceláře ministra vnitra (KMV) ČSSR. Běžné operativní řízení zabezpečoval podle jeho pokynů odbor mezinárodních styků KMV ČSSR, který v roce 1989 vedl pplk. JUDr. František Kubánek. Právě jeho pokyny tvoří část dokumentace, která zůstala po činnosti rezidentury v SSSR v tomto období zachována. Po reorganizaci tajné policie byla v srpnu 1988 vytvořena Hlavní správa kontrarozvědky Státní bezpečnosti (krycím názvem II. správa SNB), do jejíž kompetence přešly také příprava a řízení operativní činnosti rezidentur v socialistických zemích. Několik pracovníků 3. oddělení analytického odboru II. správy vedle jiného připravovalo plány rezidentur ve dvanácti zemích, pomáhalo s výběrem vhodných osob ke spolupráci po jejich následném příjezdu do zahraničí a administrativně vedlo jejich svazky (k 31. říjnu 1988 vykazoval odbor 90 tajných spolupracovníků, 9 kandidátů tajné spolupráce a 206 důvěrníků). Zabezpečovalo také materiální chod rezidentury, připravovalo smluvní dokumenty s hostitelskou zemí a zajišťovalo školení nových pracovníků rezidentur. Na konci října 1988 si vedení 3. oddělení analytického odboru II. správy SNB stěžovalo, že není možné všechny úkoly splnit, neboť má k dispozici jen čtyři operativní pracovníky. Řada úkolů zůstávala jen na papíře, jiné byly plněny mechanicky.
Příliš mnoho úkolů
Operativní činnost rezidentur byla rozdělena přibližně na tři okruhy. Prvním byla „linie vnějšího protivníka“, pod níž se skrývalo hlavně zjišťování aktivit pracovníků zastupitelských úřadů a občanů „nepřátelských“ států (USA, SRN, Íránu a Číny), druhým byl „boj proti vnitřnímu nepříteli“ a posledním „kontrarozvědná ochrana ekonomiky“. Výčet aktivit je na první pohled sice ohromující, realita byla ale bezpochyby nepoměrně prozaičtější.
Činnost rezidentury v SSSR byla obdobně jako u centrály výrazně limitována počtem jejích pracovníků. Ti se soustřeďovali zejména na kontrolu československých občanů (většinou studentů, zaměstnanců a turistů), na zasílání informací o vnitropolitické situaci v hostitelské zemi a na zprostředkování požadavků sovětského bezpečnostního aparátu, s jehož představiteli udržovali osobní kontakty. Podle podkladů z července 1989 obdržela pražská centrála StB za první pololetí roku z moskevské rezidentury jen 53 „informací souhrnného charakteru“, z nichž 32 bylo věnováno „problematice studentů, mládeže, neformálním sdružením a organizacím, sionismu“.
Na druhé straně rezidentura vykazovala poměrně vysoký počet spolupracovníků, které mělo v uvedeném období řídit osm operativních pracovníků: kpt. Sloup - 31, mjr. Bucháček - 21, pplk. Šašek - 21, pplk. Kupec - 12, mjr. Hladný - 12, pplk. Nováček - 22, pplk. Tábor -21, pplk. Balcárek - 3. Značná část z nich byla vysokoškolskými studenty, mezi nimiž pracovníci rezidentur vybírali také své budoucí kolegy, kteří měli po návratu ze SSSR nastoupit ke Státní bezpečnosti.
Přestože se ve většině zpráv z roku 1989 objevují teze o přátelských vztazích s představiteli Výboru pro státní bezpečnost (KGB) SSSR a o pevném řízení státu komunistickou stranou, museli být lidé z rezidentury jistě překvapeni, jak rychle a kam se situace v SSSR vyvíjela. Dokládají to i dochované informace o událostech v zemi, která byla pro ně do té doby vzorem. Například v červnu 1989 pplk. Antonín Tábor informoval o bouřlivých ohlasech na jednání Sjezdu lidových poslanců v Leningradě, kde zazněla nezvykle kritická slova na adresu komunistické strany.
Od února 1989 úkolovala moskevská rezidentura důvěrníka s krycím jménem „Jaromír“, pomocí něhož se snažila kontrolovat do té doby spíše ojedinělé kontakty signatářů Charty 77 s ruskými disidenty. Současně se horšily podmínky na sovětských vysokých školách, kde studovali Češi a Slováci. Někteří z nich, ačkoliv v drtivé většině byli z prověřených komunistických rodin, si už stěžovali na obtížné sociální podmínky, špatnou výuku a nesplněné sliby, které dostali před odjezdem.
Pracovníci rezidentury byli nakonec také svědky výrazných změn v KGB samém. V říjnu 1989 se kpt. Jan Sloup setkal s představiteli sovětské tajné služby pplk. O. N. Kuzminem a plk. V. I. Timoševským, kteří ho podrobně informovali o organizačních změnách. Rozkazem předsedy KGB z 28. srpna 1989 byla zrušena V. správa KGB (politická kontrarozvědka) a nově vytvořena Správa ochrany sovětského ústavního zřízení (krycím názvem Správa Z). Obdobný název pro nově budovanou tajnou službu byl později použit také v Československu.
Po svém stažení byla většina pracovníků rezidentury - na rozdíl od sovětských kolegů - propuštěna.
Operativní činnosti rezidentur: linie vnějšího protivníka, boj proti vnitřnímu nepříteli a kontrarozvědná ochrana ekonomiky
O autorovi| PETR BLAŽEK, Autor je historik, pracuje v Archivu bezpečnostních složek MV ČR
