SAMIZDAT
Pavel Wonka, který loni zemřel ve věznici v Hradci Králové za dosud zcela neobjasněných okolností, pocházel z českoněmecké rodiny z Vrchlabí. Když se před lety ucházel o přijetí na právnickou fakultu, byla jeho žádost zamítnuta. Jedním z důvodů byl i jeho původ. Vím, že mnozí občané z německých, resp. česko-německých rodin žijících převážně v pohraničí si mohou na základě svého původu podat žádost o vystěhování do NSR, Pavel Wonka to neudělal. Cítil k této zemi lásku a oddanost. Usiloval o její nápravu a zaplatil za to svým životem.
Mám pocit, že jsme našim spoluobčanům německé národnosti leccos dlužni. Před třemi léty jsem byla na zimní rekreaci ve Stříbrné u Kraslic. V maličkém krámku se smíšeným zbožím pracovaly dvě prodavačky středního věku. Hovořily spolu pro mě nesrozumitelným dialektem němčiny. Já jsem na ně promluvila svou školáckou němčinou. Moc je to potěšilo a pak už se mnou mluvily němčinou spisovnou, abych jim rozuměla.
V okolí Kraslic jsem často potkávala domorodce hovořící mezi sebou německy. S výjimkou nejstarší generace mluví všichni plynně česky. Chodí do českých škol. V Kraslicích a okolí německá škola není. Ani zájmový klub nebo kulturní středisko.
Narodila jsem se pět let po skončení války a poválečné řešení německé otázky v pohraničí znám pouze z vyprávění pamětníků a z četby. Nikdy mě nenapadlo dělat rovnítko mezi slovy německý a nacistický. I když někteří členové mé rodiny byli za nacistické okupace zavražděni pro svůj židovský původ.
V roce 1954 mi byly pouhé čtyři roky. Ale dosud mám v paměti zpustošený, vyrabovaný kostel poblíž vesničky Jedlová v Orlických horách. Takových zpustošených kostelů bylo v pohraničí víc. Tehdy jsem to ještě nechápala.
Ale zpět k dnešku. Podle mého názoru by měli mít občané německé národnosti možnost vyučování ve své mateřštině. O kulturních střediscích a zájmových klubech nemluvě. Vždyť přece fakt, že se občan německé národnosti nevystěhuje do NSR, ale chce žít tady, svědčí o tom, že se zde cítíme doma.
Myslím, že obavy z neonacismu jsou trochu přehnané. Nás všechny zcela bez výjimky dosud obchází přízrak totality s jejím totálním řešením čehokoliv. Ať už si říká nacismus, fašismus nebo komunismus, je její podstata stejná.
O autorovi| Alena Smutná, Informační servis
