PRAHA Když před pěti lety končil dnes jednatřicetiletý Petr Hruška pedagogickou fakultu, v podstatě ani neuvažoval o tom, že by šel učit. Jeho specializací byly jazyky - angličtina a ruština, ty měl učit středoškoláky. Jediným důvodem, proč nakonec skončil jako překladatel v soukromé formě, byl nízký plat, který by ve školství bral.
„Měl jsem malé dítě, potřeboval jsem rodinu zajistit. Z platu středoškolského učitele to ale bylo nemožné. Ve firmě jako překladatel jsem měl nesrovnatelné nástupní podmínky,“ popisuje Hruška pět let starou situaci. Ta se ale od té současné téměř vůbec neliší. Tedy zatím.
Věci veřejné totiž prosadily svůj záměr dát mladým učitelům a učitelkám dvacet tisíc korun nástupní plat. Podle Petra Hrušky by ale ani dvacet tisíc korun hrubého nebyl pro něj důvod, proč jít učit. „Můj nástupní plat byl ještě vyšší. Nicméně je pravděpodobné, že pro jiné mladé učitele bude tato částka v začátcích dostačující,“ dodal.
Podle politiků by dvacetitisícový nástupní plat měl mladé lidi do škol přilákat. Školy sice tento návrh vítají, nicméně upozorňují na to, že je nutné zaplatit i učitele, kteří již na školách jsou.
„Ředitelé by spíš měli mít možnost ohodnotit dobře ty, o jejichž kvalitách se už přesvědčili,“ myslí si například ředitelka z brněnské základní školy v Ořechově Ivana Šmídová. Dle jejích slov není problém s nedostatkem učitelů, ale s jejich aprobací. „Stále chybí kvalitní jazykáři, protože s vystudovanou angličtinou jdou rovnou raději jinam. Zato většina žádostí o místo, které mám, je od němčinářů,“ dodala.
Podobný názor má i její brněnská kolegyně Jana Hlaváčková, která vede základní školu Staňkova. „Bylo by samozřejmě dobré, kdyby se platy zvýšily, každá koruna dobrá. Osobně jsem ale nezažila, že by mi nějaký učitel ze školy odešel proto, že má málo peněz, i matky samoživitelky zůstávají,“ popisuje praxi.
Podle plánů trojkoalice by se časem měly zlepšit platové podmínky i pro ostatní učitele. Do školství by pak měly do roku 2012 přibýt další 4 miliardy korun. Ty poputují na celoživotní vzdělávání, vědu a výzkum a na psychology. Nově by každá škola totiž měla mít svého odborníka na sociálně patologické jevy.
Koalice chce pro soukromé školy víc peněz A razantně se mají změnit i podmínky pro soukromé základní a střední školy. Ty sice již nyní dostávají od státu dotaci, ta ale tvoří jen šedesát procent základu, který dostávají veřejné školy. Zatímco současný ministr financí Eduard Janota navrhuje, aby soukromé školy nedostávaly od státu ani korunu, trojkoalice je razantně proti. Chce, aby soukromé školy dostávaly naopak víc peněz než nyní. Konkrétně stejně jako ty veřejné.
„Pokud stát financuje vzdělávání občanů a po soukromých školách chce, aby splňovaly všechny podmínky, mají dostávat stejně peněz jako ostatní školy,“ vysvětlil školský expert za ODS Walter Bartoš. „Pokud by soukromé školy nedostávaly od státu ani korunu, pak by ale neměly mít povinnost splňovat státní podmínky a jejich fungování by neměla kontrolovat Česká školní inspekce,“ dodal.
Samotné soukromé školy považují Janotův návrh za likvidační.
ČESKÉ ŠKOLSTVÍ SE POTÝKÁ S NÍZKÝMI PLATY UČITELŮ Tuzemské školství živí téměř 150 tisíc lidí. Zhruba 132 tisíc z nich jsou učitelé, zbylí působí například jako speciální pedagogové Průměrný plat učitelů byl loni 23 525 korun, což je zhruba o jedenáct stokorun více než v roce 2008. Pokud by se započítaly i příjmy vedoucích pracovníků škol (ředitelé), poskočil by průměrný plat na 26 tisíc korun. Největší příjmy mají tradičně akademici, ve vysokém školství činila průměrná mzda bezmála 37 tisíc korun, naopak učitelka v mateřské škole brala v průměru jen necelých 19 tisíc korun. Vznikající vláda se proto rozhodla, že na platy začínajících učitelů vyčlení více než dvě miliardy korun, které byly původně v rozpočtu ministerstva obrany. Kromě nízkých platů se školství dlouhodobě potýká i s problémem, že v zemi je nedostatek zařízení pro děti mladší tří let. To chce koalice také změnit: změkčí podmínky pro zřizování firemních školek a chce ustanovit jasná pravidla pro zřízení takzvané vzájemné sousedské výpomoci při hlídání dětí. Taková praxe je běžná zejména v severských zemích.
