Zpráva Albrightové naše zájmy neignoruje
Současnou strategickou koncepci NATO přijalo v roce 1999, tedy v době, kdy se teprve sžívalo s myšlenkou nových členů. Od té doby se leccos změnilo, jemně řečeno. Stačí hesla: 9/11, Afghánistán, Putin. U nás se pak po jistém vydechnutí z toho, že nás přijali do klubu, objevily otázky: do jaké míry se chceme a můžeme spoléhat na Spojené státy? A do jaké míry nás NATO chrání?
Když se sestavovala skupina expertů pod vedením Madeleine Albrightové, která měla pro novou doktrínu vypracovat podklady, zacházelo se se zástupci východoevropských členů trochu jako s obtížným hmyzem. Obavy, že se to odrazí i v přijatých doporučeních, se ale ukázaly přehnané. Kdo chce, zjistí, že naše obavy byly aspoň vzaty na vědomí.
Na prvním místě je to ujištění, že NATO nezapomíná na základní funkci obrany území, čemuž je třeba věnovat patřičnou pozornost včetně plánování a cvičení (čímž se mlčky uznává, že tomu tak dosud úplně nebylo). Zpráva taky zaznamenává, že ne všichni členové aliance se dívají na Rusko stejně a další spolupráce s touto zemí se může dít jen za současného ujištění všech členů, že jejich zájmy jsou chráněny. To v atmosféře současných líbánek EU i USA s Ruskem není málo. A když už jsme u těch líbánek, zpráva se nenechala inspirovat ani Obamovou retro vizí rušení jaderných zbraní a o protiraketové obraně mluví, jako by nedostala instrukce od Tvrdíka. Takže je to pro nás výzva neházet flintu do žita a pracovat.
Čtěte „Návrh nové strategie...“ na straně 8
