Na poradě sovětských hudebních pracovníků v ÚV VKSV(b) definoval soudruh Ždanov naturalistické zvrácenosti v hudbě jako opuštění „přirozených, zdravých hudebních norem“ a uvedl, že napodobování zvuků, jimiž se chvástali formalističtí skladatelé, znamená dekadentní komolení, ba likvidaci skutečné hudby. „Musíme prohlásit přímo, že řada děl je natolik přesycena naturalistickými zvuky, že připomínají buď vrtačku, nebo hudební zabiják,“ řekl. V úvodníku Pravdy čteme: „Socialistický realismus se vyvíjel a sílil tím, že smetl formalisty, naturalisty, dekadenty, šiřitele buržoasního kosmopolitismu a ostatní představitele protilidových směrů v umění. Časopis Kultura i žizn odhalil protilidovou podstatu naturalismu a formalismu v článku věnovaném diskusi o naturalismu v malířství: „Naturalismus je cizí a nepřátelský sovětské skutečnosti, protože snižuje skutečnost a ztěžuje pochopení jejích hlavních rysů a protože o ní podává jednostrannou představu.“ (...) Snižování realismu používají formalisté k tomu, aby bojovali proti socialistickému realismu pod praporem boje s naturalismem. Činnost kosmopolitických kritiků, demaskovaných sovětskou veřejností, to přesvědčivě dokazuje. Tito kritikové vydávali útoky na realistické základy sovětského umění za kritiku naturalismu. Tak J. Varšavskij ujišťoval, že MCHAT překonal uvedením hry Země od N. Virty své naturalistické tendence. Pouhým tahem pera připsal tak naturalistické tendence slavné realistické dráze nejlepšího divadla na světě.
A. I. Burov: Proti naturalismu v umění, Praha 1951
