Pátek 24. května 2024, svátek má Jana
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Nauč se, synečku, hospodařit

Česko

Sedíme ve škole u skupinky žáků osmé třídy, kteří právě probírají, zda mají na novou ledničku v případě, že jsou čtyřčlennou rodinou šetřící na větší byt. Jde o součást výuky finanční gramotnosti. Jeli jsme se na ni podívat do jedné kladenské základní školy.

Jsme ve 4. základní škole v Kladně, kde se žáci osmých ročníků pomocí projektu Rozumíme penězům vzdělávají ve finanční gramotnosti. Krátce před jedenáctou hodinou se do třídy nahrne skupinka deseti žáků. V následujících dvou hodinách se mají dozvědět něco o pořizování bydlení.

V současné době probíhá tento projekt ve Středočeském, Plzeňském, Libereckém a Pardubickém kraji a na Vysočině, ovšem ne ve všech školách. Zapojení se do finančního vzdělávání žáků, ať už prostřednictvím tohoto, či jiného projektu, není zatím pro školy povinné. „Podle nás jde o jeden z nejužitečnějších projektů, do kterého se lze zapojit,“ říká za vedení kladenské základní školy zástupkyně ředitelky Marcela Ebertová. Jak ale probíhá výuka v praxi?

Finančně gramotní učitelé V první řadě se musí vzdělat učitelé. Trvá to zhruba dva roky. Vzdělávání učitelů má přitom stejný průběh jako vzdělávání žáků. Pomocí učebnice Rozumíme penězům se postupně seznamují s problematikou hospodaření domácnosti, dovolené, koupě auta, nákladů na bydlení a pořízení nového bydlení, zadlužování, spoření a investic, výhodného nakupování a uzavírání smluv.

Jdeme se podívat do jedné hodiny, jak učitelka předává nabyté vědomosti žákům. Jsme v poměrně rozlehlé místnosti s kulatými stoly. Pracuje se totiž ve skupinkách. V této třídě žáků, respektive v její polovině, neboť druhá se učí zacházet s počítači, se ustavily dvě skupinky. Jedna čtyřčlenná (tři chlapci a jedna dívka) označená jako „Trotlovi“ a druhá šestičlenná, „Griffinovi“ (tři chlapci a tři dívky). Učitelka Miroslava Čermáková vysvětluje, že menší skupina z důvodu nemoci není kompletní.

Výběr žáků do skupin je přitom zcela náhodný. Na začátku projektu si žáci vylosovali smyšleného člena jedné z pěti definovaných rodin. Například dívky si mohly vylosovat, že budou sedmatřicetiletou matkou, která je vysokoškolačka, pracuje jako právnička a má deset let praxe. Mezi její zájmy patří aerobik, posilovna a četba.

Tato matka je přitom zařazená do domácnosti A. To znamená, že rodina bydlí v domku na venkově, kam lze dojet autobusem. Odhadní cena nemovitosti je 1,9 milionu korun. Učebnice dále uvádí i majetek rodiny (kromě elektroniky například rybářské náčiní) a její finanční stav - rezervy na běžných účtech, úspory s výpovědní lhůtou, výši splátek leasingu, zbývající dobu splácení, hypotéku a podobně.

Bydlet se dá i na stromě Několik žáků tedy vytvoří kompletní rodinu a společně přemýšlejí a rozhodují o rodinných financích v situacích, které mohou sami jednou řešit - jak už zaznělo, dnes se učí přemýšlet o pořízení vlastního bydlení.

Každá hodina začíná pomalým úvodem a vpravením do dané situace. Žáci mají nejprve popsat, kde bydlí, a dále přemýšlet o tom, kde všude lze bydlet. Zprvu mám zato, že na takový úvod už jsou poněkud velcí, vždyť je jim čtrnáct let. Později se ale přesvědčím o tom, že uvažování a chápání čtrnáctiletých žáků má ještě svá omezení.

A kde všude lze kromě domu a bytu bydlet? Dozvídáme se, že například pod mostem, v jeskyni, na stromě, v zámku, ale také třeba ve vězení nebo v pasťáku. Dětská fantazie nezná mezí. Kudrnatý kluk patřící do početnější skupinky je přesvědčen o tom, že bydlet se dá i v autě. Když se ho učitelka zeptá, jak si to představuje, odpoví: „Prostě si sklopím sedačky a vyspím se. No, a najíst se tam můžu taky,“ míní žák.

Kantorka oceňuje nápaditost a postupně se přechází k definování toho, kde pomyslné rodiny bydlí a jakou nemovitost si chtějí pořídit. „Bydlíme čtyři ve 3+1 u babičky, můj druh k nám jen dochází, ale potřebovali bychom 4+1,“ informuje nás dívka reprezentující matku v tuto chvíli fyzicky méně početné rodiny Trotlových.

Nová pračka? Zbytečná Sedím u této skupinky během jejich uvažování o tom, jakou nemovitost si mohou s nastavenými příjmy dovolit, a nezúčastněně poslouchám jejich konverzaci.

„Když budeme mít nový byt, tak ho taky musíme nově zařídit. Do novýho bytu dáme novou pračku,“ uvažuje jeden z Trotlových. Dívka představující matku ho ale přeruší. Podle ní si ponechají starou, aby ušetřili. A nechají si devět let starou ledničku. „A nezkazí se v ní jídlo?“ vyjadřuje své obavy jeden ze třech kluků ve skupině. Novou nemovitost by financovali hypotékou nebo úvěrem ze stavebního spoření. Celkově přitom uvažují poměrně rozumně, až je to vzhledem k jejich věku překvapivé.

S uvažováním druhé skupiny to už ale tak valné není. Jejich požadavky na bydlení (a patrně i na další věci) jsou stále ovlivněné dětskými iluzemi. Ukáže se to zejména na dalším úkolu, kdy mají zhodnotit životní úroveň rodiny.

Sedmdesát tisíc hrubého? Málo Jednotlivé parametry životní úrovně, jako je strava, kultura, bydlení a další, hodnotí pomocí čtyř stupňů spokojenosti - výborný, velmi dobrý, dobrý a nízký. Hrubé příjmy rodiny dosahující sedmdesáti tisíc korun se jim zdají jen velmi dobré, chtěli by vyšší. Bydlení v rodinném domě ve městě blízko přírody se jim jako výborné také nepozdává. Chtěli by bydlet ve vesnici.

Sama učitelka přiznává, že tato skupina dětí je v tomto předmětu „slabší“. Částečně to odůvodňuje tím, že jsou v ní žáci, kteří mají trochu problém s kázní. V každém případě ale mají během hodnocení parametrů životní úrovně na učitelku velmi důležitý dotaz: co je to kultura? Jak mají hodnotit její úroveň, když nevědí, co to znamená?

Levné nákupy, dobré nákupy Rodina Trotlových je oproti této rodině Griffinových skromnější. Třeba oblékání hodnotí jako velmi dobré. A důvod? Dokážou ho nakupovat levně, a přitom to na něm prý není vidět. „Víš, jaký tričko se dá koupit za stovku? Vůbec bys to na něm nepoznal, ale musíš umět nakupovat. A to tedy umíme,“ hodnotí dívka z rodiny Trotlových.

Důležité je, že se nikdo nikomu nevysmívá a ve třídě panuje přátelská atmosféra. Většinu dětí to očividně baví. Když se jich později zeptám, jaké téma je bavilo nejvíce, shodnou se, že rodinný rozpočet.

Asi ve třetině druhé hodiny dostanu prostor, abych zjistila, jaké představy o financích má každý žák a jak o nich dokáže uvažovat. Předpokládám, že se budou stydět mluvit, a proto zvolím písemnou variantu. Položím jim několik otázek a předem se jim snažím vysvětlit, že nejde o správné a špatné odpovědi. Vše je zcela anonymní.

První otázka zní: Co byste považovali při výběru bydlení za nejméně důležité, čeho byste byli ochotni se zříci? Snažila jsem se to vysvětlit co nejjednodušeji. Na mou otázku, zda pochopili, co po nich chci, se jednohlasně rozeznělo, že ne. K vysvětlení bylo třeba zvolit ještě jednodušší formu s příklady. Nakonec otázce porozuměli.

Půjčit si na dovolenou? Nikdy A odpovědi? Tři žáci uvedli, že nemovitost nemusí nutně stát blízko přírody, jeden žák by dokonce oželel doslova úplně čisté prostředí, což ho v budoucnu jistě čeká. Stejná část považuje za nejméně důležité obchody, jeden žák by oželel dobré dopravní spojení, dva nechtějí bydlet na vesnici a jeden by se zřekl bydlení v centru města. Z velikosti bytu neslevil nikdo.

Dále měli žáci napsat, zda existuje něco, na co by si nevzali úvěr, a co to případně je. Hodinu zodpovědného zadlužování už mají za sebou. Všichni odpověděli, že by si nepůjčili peníze na dovolenou, dva žáci připsali ještě potraviny a jeden z těchto dvou i televizi a lednici.

Bylo více než pravděpodobné, že na třetí otázku přesnou odpověď neznají, ale zajímala mne jejich představa. A tak odpovídali na to, jak vysoký je u nás průměrný hrubý měsíční příjem. Většina tipovala dvacet tisíc, jeden žák rozmezí čtrnácti až osmnácti.

A o co by se zajímali, kdyby si brali úvěr? Nejčastěji o výši měsíčních splátek, jeden žák o to, o kolik úvěr přeplatí, další o úrok. Jen jeden z deseti by se zajímal o měsíční splátku a zároveň i o dobu splácení a penále, když splatí úvěr dříve či později. Je zřejmé, že o tématu dokážou přemýšlet, ale další hodiny by jim jistě neuškodily.

Pátá otázka zněla: Berete si hypotéku ve výši jednoho milionu korun, který plánujete splácet dvacet let. O kolik úvěr přeplatíte, kolik dáte za celou tu dobu bance navíc? Správnou odpověď, že celkem zaplatí zhruba 1,5 až 1,6 milionu korun, uvedli téměř všichni žáci. Jen jeden se domníval, že bance zaplatí za dvacet let navíc jen dvacet tisíc. Exekutora znají.

Také Krotitele dluhů Předposlední písemná otázka zjišťovala, co se stane, když nebudou úvěr splácet. Většina dětí uvedla, že přijde exekutor a zabaví jim majetek. Jeden žák se domnívá, že před exekucí přijde varování, a další, že pokud ručili nemovitostí, zabaví jim exekutor přednostně tu. Jeden žák se obává vězení.

Nakonec ještě měli napsat, zda vědí o televizním pořadu Krotitelé dluhů a zda by ho popsali. Šest z nich o něm nic neví. Ostatní o něm ale vědí. Prý v něm různí odborníci radí, jak zvládnout dluhy.

Po písemných dotazech probíhá ještě diskuse - tentokrát výhradně k náplni hodiny, tedy k bydlení. Vybízím děti, aby si představily, že jsou v tříčlenné rodině, v níž je matka na rodičovské dovolené a jejíž celkové čisté měsíční příjmy jsou zhruba 26 tisíc korun. Kolik procent z tohoto příjmu mohou maximálně utratit za bydlení? „Deset procent,“ odpoví poněkud neklidný žák z větší skupinky. Na to mu odpovídám, aby si spočítal, kolik to je, zda si myslí, že za 2600 korun může bydlet. To ne. Tak dvacet procent. Nakonec se třída shodne na padesáti procentech.

Celkově musím uznat, že si na svůj věk vedou poměrně dobře a že něco z hodin pochytili.

***

Rozumíme penězům * Projekt Rozumíme penězům, který se zaměřuje na učitele a žáky základních škol, má zvýšit finanční gramotnost obyvatel. Jeho realizátorem je občanské sdružení AISIS, odborným garantem a jedním z myšlenkových tvůrců GE Money Bank. * Pilotní fáze projektu trvala dva roky a probíhala v letech 2006 a 2007. Během této doby se ustálila podoba stejnojmenné učebnice a metodika výuky. Pilotní fáze se zúčastnilo 350 žáků z šesti základních škol. * V roce 2009 získal projekt akreditaci ministerstva školství. * Projekt je určen žákům ve věku 11 až 15 let. Každá škola si může sama zvolit, v jakých ročnících a jakým způsobem bude podle učebnice vyučovat - zda každé kapitole věnuje celý den, nebo zda ji rozdělí do několika vyučovacích hodin. Učebnice je přitom rozdělena do deseti samostatných metodických lekcí, přičemž pořadí lekcí není závazně dané. * V současné době se vyučuje ve školách ve Středočeském, Plzeňském, Libereckém a Pardubickém kraji a na Vysočině.

Autor:

Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění

Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...