* Co vás přivedlo k biopotravinám?
Říká se, že i když je otec nemoci neznámý, matkou je vždy strava. Nepropadla jsem jim ale jen proto, že fandím přirozeným potravinám bez chemických barviv, vůní a konzervantů, ale hlavně proto, že tím podporuji ekologické zemědělství, při kterém se do půdy nedostávají umělá hnojiva a pesticidy, při kterém jsou zvířata chována ohleduplně s respektem ke svým potřebám. Nechci žít úplně lhostejně, chci, aby můj život měl nějaký smysl.
* Jak dlouho v biopotravinách „jedete“?
Zdravějším a kvalitním potravinám se věnuju jak osobně, tak profesně od svých dvaceti let, takže patnáct let. Během těch let jsme s manželem začali v tomto oboru podnikat – i přesto, že jsme oba z jiných oborů: já vystudovaná učitelka francouzštiny a občanky a manžel daňový poradce. Založili jsme tři bioprodejny, biorestauraci, máme úspěšnou biopekárnu a napsala jsem dvě knihy, které nejsou jen biokuchařky – jsou i o ekologickém zemědělství, kvalitě potravin, s tipy na zdravější vaření.
* Vaříte výlučně z biopotravin, nebo vždy zapojíte jen něco a zbytek tvoří „normální“ suroviny?
Je fakt, že ve špajzu už mám kromě piva snad všechno bio. Takže většinou vařím opravdu hlavně z biopotravin, protože teď už je k dispozici téměř vše včetně masa. Ale není to striktní zásada, která by mě měla nějak stresovat, pokud ji nedodržím. Opravdu nejsem dogmatická: rádi chodíme do dobrých restaurací, a pokud nemáme možnost dát si bio, tak si dáme cokoli jiného.
* Čemu se naopak vyhýbáte?
Vůbec nepoužívám průmyslově zpracovávané potraviny s nepřirozeným složením a uměle prodlouženou trvanlivostí: instantní polévky, konzervované produkty, limonády a sladkosti, margaríny či umělá sladidla a bílý cukr.
* Spousta lidí si pod slůvkem „bio“ představí univerzálně zdravé potraviny, případně potraviny dietní...
Moje první kniha je hodně o boření těchto předsudků. Vůbec mám pocit, že stále dokola musím vysvětlovat, že bio není jen zrní a klíčky, že biořízek není sójový řízek, že biopotraviny nejsou jen pro nemocné, že to není dieta. U nás bylo bohužel érou socialismu přerušeno rodinné hospodaření, a tím zanikly tradiční farmářské výrobky, tedy ty základní biopotraviny, jako je třeba maso, mléko, zelenina, slanina či máslo. A pak se v 90. letech začaly objevovat prodejny se zdravou výživou a prodávaly – bohužel – právě jen to zrní, suché plody, trvanlivé věci. Nemohly ani nic jiného prodávat, protože žádné biopotraviny – a už vůbec ne čerstvé – tady nebyly. Paradoxně třeba v sousedním Rakousku či Německu se biopotraviny kupují hlavně kvůli lepší chuti, především maso, mléčné výrobky a zelenina – chápou to přesně obráceně než my, spíše jako něco dobrého, gurmánského a – také – zdravého.
* Jíst zdravě asi nestačí, snažíte se o své zdraví pečovat i jinak?
Já určitě nejsem prototyp člověka dychtícího po všem zdravém. Osobně považuji za zdravý život takový, který je přirozený.
* Co přesně to pro vás znamená?
Třeba že chodíme často na procházky a výlety do přírody, sportujeme jen přiměřeně své kondici, dopřáváme si pravidelný odpočinek a hlavně spánek, nepřeháníme čas strávený s počítačem, v autě či s mobilním telefonem, nestresujeme se příliš. Pro pocit zdraví je ale strašně důležitý i vzrušující milostný život, práce, která nás baví a nefrustruje nás, ale taky třeba to, že kolem sebe šíříme dobrou náladu, trávíme čas s lidmi, které máme rádi, dodržujeme určitý pravidelný rytmus v životě a konečně taky zdravě jíme.
* Předpokládám, že používáte i biokosmetiku…
Ano, jen biokosmetiku, ale i ekodrogerii, postavili jsme „zdravý“ nízkoenergetický dům na venkově…
* Co vás vedlo k napsání kuchařky? Biopotraviny přece z principu nejsou nic zvláštního, z čeho by se mělo vařit „jinak“ – tak by to přece mělo být.
V době, kdy vznikala moje první kniha, jsme měli tři bioprodejny v Praze, a když jsem denně mluvila s našimi zákazníky, zjistila jsem, že se mě stále ptají na stejné věci. Trápilo mě, kolik „biopředsudků“ a „bioomylů“ koluje mezi lidmi. A proto moje první kniha nebyla jen kuchařkou, ale i knihou příběhů ekofarmářů a zajímavostí o potravinách. Stejně tak moje druhá kniha je kuchařkou jen z jedné třetiny – je to hlavně encyklopedie, kde čtenáři najdou odpovědi doufám na všechny svoje otázky.
* Například?
Jsou tam třeba kapitoly o tom, jaký je rozdíl mezi celozrnnou a bílou moukou, jak a na co se která celozrnná mouka dá využívat, jak péct s přírodními sirupy bez bílého cukru, jakou zeleninu dětem dávat a co jim naopak nedávat, nebo třeba informace o tom, jestli biopotraviny jsou opravdu zdravější. Kromě toho si čtenáři mohou nalistovat jakoukoli méně známou surovinu jako v encyklopedii a najít si podrobnější informace o tom, jak ji uvařit, pro koho je zdravá a jak ji hodnotí západní či východní medicína. Takhle si budete moci najít třeba quinou, fazolky azuki, agáve sirup, cizrnu, špaldu, kamut a desítky dalších.
* Zní to hezky, ale nedokážu si představit, že vařím z agáve…
Recepty, které nabízím, nejsou nějaké extra speciality, ale jednoduché návody na to, jak všechny tyto zapomínané suroviny zahrnout do jídelníčku. Právě proto jsem do knihy nezařadila ani recepty na maso – biokuře se peče úplně stejně jako to nebio, stejně tak bioguláš nebo bio vepřo-knedlo-zelo.
* Obsahuje tedy vaše kuchařka i českou klasiku? V knize jsou spíše zdravější jídla, taková, která nejsou běžně rozšířená. Třeba dýňovo-čočková polévka,či špaldové mufiny s javorovým sirupem… Ale snažím se navazovat i na tradici v české kuchyni. Ale na takovou tu více zapomenutou: to, že se v Čechách tradičně dělalo třeba mandlové mléko, konopná kaše, hrách na sladko, špenáty z divokých bylin nebo různé druhy jídel z krup či jáhel, se moc neví.
* Kde nejčastěji nakupujete?
V rámci možností vesnice poblíž malého města – nejraději mám samozřejmě nákup přímo na farmě nebo bedýnky (systém spočívající v tom, že farmář, zpravidla zelinář, pravidelně, obvykle jednou týdně, zaváží své výpěstky v bedýnkách přímo zákazníkům), často využívám internetové obchody.
* Fandíte farmářským trhům? V poslední době docela rozjíždějí.
Moc. I když je jasné, že jsou zatím na začátku, a proto se liší kvalita prodejců: Jsou skvělé trhy, kde si organizátoři dobře vybírají prodejce, na druhou stranu jsem byla svědkem toho, že nejmenovaný velkochov, který znám z vlastní zkušenosti, měl na trhu stánek jakožto farma. V zákazníkovi tím vzniká pocit, že je to maso ze zvířat, která žijí hezky na farmičce, a že je tedy jiné, než jaké mohou koupit běžně. Je mi jasné, že farmářů, kteří by na trzích mohli prodávat, je stále ještě v regionech málo, ale právě proto jsem trhům vděčná – tím, že vznikají, podpoří právě zajímavé malé farmy.
* Čím se v životě řídíte?
Že nikdy nemohu změnit okolí, jediné, co je v mé moci, je změnit sama sebe, svůj přístup a svůj pohled na věc. Jsem absolutně přesvědčená o tom, že já sama spoluutvářím svůj osud. Věřím, že nic není náhoda, že všemásvůj vnitřní smysl, řád a svůj pravý čas, že vše zlé je pro něco dobré.
* Řekla byste o sobě, že jste workoholička?
Ano. A naučit se opravdu relaxovat je můj životní úkol. Jsem vděčná naší tříleté Natálce, že mě alespoň trošku učí žít přítomností, jinak jsem zvyklá být strašně výkonná. Na jednu stranu to miluju, třeba při dokončování knihy mámpocit jak totálního vyčerpání, tak obrovského nadšení a radosti, na druhou stranu se to se mnou někdy nedá vydržet. Někdy si říkám, že na to moje tempo jednou umřu a ani biopotraviny to nezachrání.
* Zmínila jste se, že s manželem podporujete ekologické zemědělství. Jak konkrétně?
Přes deset let podnikáme v tomto oboru, a tím pádem podporujeme farmáře, protože od nich odebíráme suroviny, neustále šíříme informace o výhodách ekologického zemědělství, nyní máme pekárnu a dodáváme do většiny supermarketů a máme filozofii, že co je bio, to musí být hlavně dobré – a pak taky zdravé.
* Nedávno vyšla knížka Michala Viewegha Biomanželka – podle jeho slov „ částečně autobiografická“. Autor v ní popisuje, jak jeho žena „naskočila do emancipačního rychlíku“ – angažuje s různých bioklubech a charitách a manžela odsouvá na vedlejší kolej. Nechci tím říct, že to je váš případ, ale přece: Jak člověk pozná, že teď už přehání a okolí svým přístupem začíná štvát? Byla jste někdy ve fázi, kdy jste musela ze svého zapálení ubrat?
Určitě byla a opakovaně se do ní dostávám. Naposledy to u nás kulminovalo právě při dokončování mé druhé knihy, která právě vyšla. Takže teď mám období, kdy zase chci být hlavně manželka a maminka a vynahradit rodině čas, kdy jsem byla u počítače. Mimochodem, Veroniku – ženu Michala Viewegha – jsem pozvala jako kmotru BioAbecedáře právě proto, že je takto titulovaná svým mužem. Je to opravdu obdivuhodná žena, zdaleka ne jen biomanželka.
