Schválně: kdo z vás umí odhadnout, kolik ho bude ve skutečnosti stát automobil nebo byt, který si chce koupit na půjčku? A kdo tuší, co je to vlastně ta značka PX, kterou najde každý den v ekonomické příloze novin?
V posledních letech se hodně mluví o počítačové gramotnosti nebo o gramotnosti čtenářské.
Finanční krize, která plní sdělovací prostředky a vyprazdňuje kapsy, však naznačuje, že je čas začít volat také po gramotnosti finanční. Manželka Tomáše Bati vzpomíná, že když jí bylo patnáct, věnoval jí její švýcarský otec nějaké levné akcie, aby věděla, jak fungují peníze.
U nás si děti ještě do nedávna spořily do prasátka, protože věděly, že když si chtějí koupit hračku nebo žvýkačku, budou za to muset dát v obchodě peníze. Dneska to tak zřejmé není.
Sedmiletý Honzík například nedávno přesvědčoval svého kamaráda, že jeho kolo nestálo moc peněz. Tatínek má totiž takovou kartičku, tu ukáže paní v pokladně a může si vzít domů, co chce.
Vezměte dítě do banky Kdy je vlastně čas začít s dětmi mluvit o penězích? Tuhle otázku jsem položila Michalu Skořepovi nikoliv proto, že pracuje v České národní bance, ale hlavně proto, že napsal o finanční a ekonomické gramotnosti učebnici pro základní školy a víceletá gymnázia.
„Před časem jsem byl na konferenci, kde se o tom mluvilo,“ říká. „Podle jedné z amerických diskutujících, která se věcí zabývá systematicky, se má začít dětem vyprávět o penězích tehdy, když si o ně poprvé řeknou.“ A když si neřeknou o peníze, ale o žvýkačku? „Já svým dětem, kterým je sedm a čtyři, vysvětluju, že ta paní, co prodává žvýkačky, má doma taky děti, kterým musí něco kupovat, a že jí tudíž za ty žvýkačky musíme dát peníze, za které pořídí svým dětem zase třeba pribináček. Aby pochopily ten koloběh.“ Podle Michala Skořepy není taky na škodu, když vezmou rodiče své dítě někdy do banky a vysvětlí mu – podívej se, tady té paní dáme dejme tomu stokorunu, ona ji schová, ale za to uschování si vezme nějaké menší peníze. „Aby potomek věděl, že za jistých okolností je lepší nemít hotovost.“ Na nápad napsat učebnici, která by žákům pomohla pochopit základní principy ekonomiky a vybavila je pro praktický život. přivedla ekonoma Skořepu jeho žena, učitelka. Pomůcka je primárně určena pro třídy druhého stupně základních škol s tím, že se dá využít i pro školy střední. Ne, že by se snad musel zavádět nový předmět. Rámcové vzdělávací programy však předepisují výchovu k občanství v rámci předmětů nynějších a učitelé často nevědí, kudy na to.
Proto se autoři dali cestou obrázků (pokud možno žertovných), přirovnání (ekonomika jako ústřední topení), doplňovaček, a rýmovaných sloganů. Například: „Zaplatil jsem kreditkou, teď mě ten dluh mrzí, zapomněl jsem, že ho musím splatit velmi brzy.“ Nebo: „Je-li čas fixace krátký, hrozí ti vysoké splátky.“ Dobře by se mohlo pamatovat i ponaučení: „Státní dluhy vzhůru letí? Odskáčou to tvoje děti.“ Případně: „Tam, kde dělá každý vše, bída klepe na chýše.“ Takové poučky mohou být pro život
s t e j n ě důležité jako Pythagorova věta, nebo některá přírodopisná fakta. „Tak jako například učíme, že muchomůrka je velice hezká, ale velice nebezpečná houba, měli bychom děti taky naučit, že ty nejlákavější nabídky na finančním trhu jsou často ty nejnebezpečnější,“ srovnává Skořepa.
