Řeknete si možná, co je na zdravení složitého? Ale všimli jste si někdy, kolik lidí nejenže neumí správně – tedy slušně a zřetelně – pozdravit, ale kolik jich nepozdraví vůbec?
Prvním pravidlem tedy bude, že zdravit je slušnost. Druhým pravidlem, že společensky méně významná osoba zdraví jako první osobu společensky významnější. Tedy muž zdraví ženu, podřízený nadřízeného, mladší staršího. Třetí pravidlo: Nikdy neuděláme chybu, když pozdravíme jako první i tehdy, kdy jsme v pozici staršího, zkušenějšího a váženějšího.
Jak se chovat při zdravení Při pozdravu bychom měli většinou vstát, ženy nebo staří lidé ovšem mohou zůstat sedět. Nicméně nebude moc slušné, když 18letá slečna při pozdravu se svým profesorem neuzná za vhodné zvednout se ze židle.
Kdo koho zdraví při příchodu do místnosti? Zde budeme rozlišovat:
Nejrozšířenější situací, kdy je slušností pozdravit, je příchod do nějaké místnosti. Můžeme jej rozlišit do těchto skupin: 1. Místnosti veřejné otevřené – např. nádražní čekárny, tržnice, dvorany bank a obchodní domy. Zde osoby neznámé nezdravíme, nebude tedy na místě vstoupit a zahulákat: „Ahoooj!“ ani obcházet jednotlivce a všem přát dobrý den.
2. Místnosti veřejné uzavřené – restaurace, kavárny, kanceláře, dopravní prostředky, kostely. Ani tady většinou osoby neznámé nezdravíme, ale pozdravíme již osobu, která má s námi co do činění (číšníka, hosta u stolu atd.). Ve velkých administrativních budovách, kde se nachází několik recepcí, několik výtahů a několik vchodů, zase nezdravíme všechny, které potkáme, ale pozdravíme recepční nebo nastupujeme-li do výtahu.
3. Místnosti zcela soukromé – zde je zdravení při příchodu samozřejmostí. V průběhu akce se dále zdravíme jen s hostiteli, pořadateli a blízkými známými.
Kdo komu podává ruku S pozdravem bývá většinou úzce spjato podání ruky. I zde se uplatní pravidlo, že ruku podává jako první osoba společensky významnější, tedy starší mladšímu, nadřízený podřízenému, dáma muži. Muž k ní nikdy nesmí „napřáhnout“ ruku první. Výjimky si mohou dovolit jen osoby vysoce postavené nebo blízcí příbuzní a dobří známí. Jak se správně představit Za jaké situace je vhodné se představit? Jako první se představuje méně významná osobnost více významné (mladší staršímu, muž ženě…).
Zase existuje několik variant – představování přímé a zprostředkované. Přímé představení se dá využít téměř ve všech pracovních příležitostech nebo ve společnosti. Představujeme se jménem, případně podáním ruky. Můžeme se představit i s titulem, přičemž vybereme ten nejvýznamnější. Dost trapně by znělo: „Jsem docent inženýr Kovář, kandidát věd“. Vhodnější je: „Jsem docent Kovář“.
Kdo a koho představuje při zprostředkovaném představování? Vždy je nejdříve představována nejprve společensky méně významná osoba více významné – představujeme muže ženě, podřízeného nadřízenému, mladšího staršímu.
Výjimkou je situace, kdy jde o osobu velmi významnou, všeobecně známou. Stačí: „Pane Gotte, to jsou manželé Žatečkovi.“ Jak tedy vyřešíme situaci, kdy se potkají na večírku manželé a paní s dcerou?
Může nastat několik variant: vzájemně se neznají a jsou věkově i společenským postavením blízcí. Hostitel je seznámí asi takto: „Toto jsou manželé Barešovi a toto paní Pekárková se svou dcerou.“ Na pořadí nezáleží.
Jestliže je paní Pekárková o poznání starší než paní Barešová, měl by jí s dcerou představit manžele Barešovy.
Také může dojít k situaci, kdy pan Bareš bude významný politik, potom bude paní Pekárková s dcerou představena manželům Barešovým. Po představení dojde k pozdravu a podání rukou, a to tak, že nejsou-li mezi nimi velké rozdíly, ruku podá nejdříve muž ženě a potom její dceři. Poté si podají ruce paní Barešová s paní Pekárkovou a její dcerou.
Kurz připravuje spoluautorka knihy Lexikon společenského chování, Vladimír Smejkal, Hana Bachrachová GRADA, 2008
Zdravit je slušnost. Společensky méně významná osoba zdraví jako první osobu společensky významnější. Muž zdraví ženu, podřízený nadřízeného, mladší staršího. Nikdy neuděláme chybu, když pozdravíme jako první i tehdy, kdy jsme v pozici staršího, zkušenějšího a váženějšího.
Ruku podává jako první osoba společensky významnější, tedy starší mladšímu, nadřízený podřízenému, dáma muži. Muž k ženě nikdy nesmí „napřáhnout“ ruku jako první. Výjimku tvoří osoby vysoce postavené nebo blízcí příbuzní a dobří známí. Nikdy nepodáváme jen jeden prst nebo špičku prstu.
