Návštěva restaurace je prubířským kamenem našich společenských dovedností. I zde platí pravidlo společenské významnosti. Představte si situaci, kdy dcera chce své rodiče seznámit se svým přítelem při společné večeři v příjemné restauraci. Chce-li „mladý muž“ rodiče dostatečně zaujmout, převezme při večeři vůdčí roli - na něm bude usazení hostů ke stolu, výběr vína (po konzultaci s ostatními), objednávání jídla a nakonec úhrada útraty. Prvním oříškem bude, komu připadnou jednotlivá místa u stolu. Rozsazení je dáno společenskou významností. Muž by měl dovést společnost ke stolu a v pořadí podle společenské významnosti je nechat si místo vybrat. Anebo se ujme rozsazování hostů, a to od míst příjemných a pohodlných, zády ke zdi a čelem do místnosti, odkud je dobrý výhled a téměř žádný pohyb personálu. Po usazení hostů nabídne obsluha jídelní lístky a muži předloží lístek vinný.
Co se kdy jí Večeři začínáme aperitivem - navodí dobrou náladu a buňky k dokonalému trávení. Aperitivem může být sklenka sektu, sherry, bylinný likér, pálenka, sklenka piva. Při aperitivu se také většinou představíme, vzájemně se seznámíme nebo proneseme přípitek - ten pronese většinou oslavenec, významná osoba nebo ten, kdo má co říct.
Jako první jídlo volíme studený předkrm - může jím být téměř cokoliv od nejrůznější zeleniny přes nářez z ryb či masa, paštiky, pomazánky, pěny a rosoly, mořské plody nebo kaviár.
Na předkrm použijeme menší příbory. Jsou umístěny po vnější straně masových příborů (na hlavní jídlo). Na stole již bývá založen malý talířek na pečivo s nožíkem na máslo. Bílý chléb se zásadně nekrájí, ale ulomí se kousek, natře máslem a zkonzumuje. Černý chleb lze natřít, případně obložit a ukusovat.
Jako další chod následuje teplý předkrm nebo polévka (případně obojí). S konzumací polévky by neměl být problém. Použijeme lžíci, která je buď prostřena na stole, nebo bude přinesena s polévkou. Vývar se správně podává v širokém šálku, ze kterého se pije. Lžící se z něj vyjídají knedlíčky nebo zelenina. Ostatní druhy polévek se servírují v hlubokém talíři a jedí se lžící.
Následuje teplý překrm, i zde je škála téměř nepřeberná; řízky z jazyka, šunky, jater, hub, slané koláčky plněné rybami, drůbeží, zvěřinou, různé paštiky, ryby, humři, raci či langusty nebo zapékané toasty.
Zlatým hřebem bude hlavní jídlo, kde se ve výběru meze nekladou; na rybu by měl být prostřen rybí příbor; na biftek či steak steakový příbor s ostřejším nožem.
Pak následuje dezert - jí se většinou vidličkou na moučníky nebo malou vidličkou a lžičkou, přičemž vidličkou krájíme a lžičkou nabíráme například vanilkový krém či zmrzlinu.
Co a kdy pít Po večeři si můžeme dát buď kávu, nebo tzv. digestiv, kterým může být koňak, brandy, whisky a pro dámy sladší likéry.
Nápoje se podávají vždy v dokonalé chuťové shodě s jednotlivými chody. Univerzálním nápojem od předkrmu až po hlavní jídlo je pivo. Ke všem druhům jídla se dá napasovat víno stejné barvy a chuti. Existují i celá menu založená pouze na vínech červených, bílých nebo šumivých. Obecně však platí, že k tmavým masům a zvěřině patří červené víno, k bílým masům a rybám bílé víno. K jemnějšímu jídlu vybíráme jednodušší, jemné víno, k pikantnějšímu silnější víno. Vína „s bublinkami“ dodávají události slavnostnější charakter a současně je možno je podávat před, při i po jídle.
Jak s příbory Základním pravidlem je, že příbory se skládají tak, aby mohly být používány po sobě, jak následují jednotlivé chody. Nejdále od talíře bude příbor na předkrm, potom lžíce, nejblíže příbor na hlavní jídlo. Nad talíř patří příbor dezertní, tedy malá vidlička a lžička. Vpravo od talíře rozestavíme sklenice. Zpravidla začneme odebírat příbor nejvíce na kraji, po konzumaci ho necháme na talíři a pokračujeme následujícím příborem.
Kurz připravuje spoluautorka knihy Lexikon společenského chování, Vladimír Smejkal, Hana Bachrachová GRADA, 2008
