„Nebe a země“ je výraz pro celý svět (kosmos), pro nějž hebrejština nemá jeden výraz. Určitý člen ha přibližuje, že jde o náš svět.
Bůh je zde označován jako elohim, což je množné číslo, které se ovšem v bibli běžně používá ve smyslu singuláru a v této formě odkazuje k Bohu jedinému. Jde tedy o plural majestaticus, který se pojí se slovesem v singuláru. Elohim je odvozenina z el, znamenající božstvo, boha s malým „b“.
První verš je chápán jako jakýsi nadpis či shrnutí toho nejdůležitějšího - Bůh stvořil svět, teprve poté následuje podrobnější vylíčení událostí. V Genesi se neříká nic o původu Boha, a tím se automaticky předpokládá jeho existence před světem. Kromě označení elohim a adonaj („můj pán“) se v bibli objevuje jméno boží, které je tvořeno čtyřmi písmeny j-h-v-h (souvisí se slovesem „být“). Toto jméno se při čtení nahrazuje označením adonaj. Původní celý tvar jména neznáme, protože se z úcty přestalo vyslovovat. Jméno směl slavnostně pronášet pouze velekněz v chrámu, a to jedenkrát do roka („Neber Jméno Boží nadarmo!“). Nesprávné tvary typu Jahova či Jehova vznikly sloučením souhlásek j-h-v-h se samohláskami z adonaj či elohim. Ve vokalizovaném textu jsou pod božím jménem značky pro samohlásky patřící slovu, které je nahrazuje.
***
Hebrejská abeceda
Slovníček
Mezi hebrejskými slovy odhalíme mnohé výrazy, které
nám svou archaickou metaforičností mohou zajímavě
přiblížit přemýšlení starověkých lidí.
*amen - v pravdě, jistě, věrně
* lechem - chleba (arabsky maso; původně pevná strava
obecně), odtud Bet Lechem (Betlém) - „dům chleba“
* baal - manžel, pán, vlastník; oženit se, opanovat, souložit
* baal iša - dosl. „majitel manželky“, výraz pro ženatého
muže
* dod - strýc, milenec. U praotců je manžel zároveň
strýcem své ženy (Abrahám je strýcem Sáry, Izák je
strýcem Rebeky.).
* šalom - mír, pokoj, celistvost, používá se jako pozdrav
* zera - semeno, potomstvo
* jad - ruka, moc, mít v ruce znamená mít v moci
Inspirace pro budoucí rodiče.
Poznejte význam hebrejských jmen:
* Adam - „člověk“, někdy se vykládá jako „rudý“,
„v barvě hlíny“
* Eva - „živá“, přeneseně potom „životodárná“, „matka
života“, odpovídá slovanskému Živa, ruskému Zoja
* Benjamin - „syn pravé ruky“, s významem milovaný
syn
* Sára - „vznešená“, „princezna“
* Jakub - „ten, kdo (se) drží za patu“, přeneseně
„druhorozený“
* Tamara - odvozené od slova „datlovník“, označuje
ženu jako živitelku
* Daniel - „Bůh je můj soudce“
* Rafael - „Bůh vyléčí“, toto jméno se dávalo nemocným
* Michael - „ten, kdo je jako Bůh“, „Bohu podobný“
* Magdalena - odvozenina od slova „věž“, podle níž bylo
pojmenováno městečko Magdala
* Zuzana - „lilie“ jpd
Výslovnost (přízvučné slabiky vyznačeny tučně): „Berešit bara elohim et ha-šamajim ve’et ha-arec.“ Překlad: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“
Jako pomůcka při čtení tóry se používá jad (ruka), protože je zakázáno jakkoliv se dotýkat svitku. Náš jad ukazuje na punktovaný text první věty bible, Genesis 1:1. Ve skutečném svitku bychom ovšem nalezli text nepunktovaný.
Biblická hebrejština
* Hebrejské písmo se vyvinulo z písma fénického a aramejského, z jehož kurzívní varianty vzniklo o několik staletí později písmo arabské. Řecký mýtus o Kadmovi praví, že Kadmos, zakladatel Théb a bratr Europy, přinesl Řekům písmo z Fénicie, a odkazuje tak na skutečný původ řecké alfabety. Kadmos odpovídá hebrejskému kedem, znamenajícímu „počátek, východ“. Stejně jako písmo hebrejské se z fénického zrodilo i písmo řecké, latinské a arabské.
* Hebrejská abeceda obsahuje 22 písmen, pouze souhlásky. Z nich alef, ajin, vav, he a jod nejsou plnohodnotnými souhláskami - v závislosti na vokalizaci a na pozici přijímají různou výslovnost (nejčastěji jako samohlásky). To však samozřejmě neznamená, že hebrejština samohlásky nezná. Samohlásky se jen nezapisovaly, protože každý zběhlý uživatel jazyka si je automaticky doplňoval. Začaly se zaznamenávat až v době, kdy již hebrejština nebyla hovorovým jazykem, aby nedocházelo k různočtení tóry. Jsou to pomocná znaménka v podobě teček umístěných nejčastěji pod písmeny. Punktovaný text tóry se používá pouze jako učebnice, při bohoslužbě se používá zásadně text bez punktace. Hebrejské písmo se oproti latince píše zprava doleva. Když se nám dostane do rukou hebrejsky psaná kniha, otevíráme ji na opačné straně, než jsme zvyklí, tedy „na konci“. Začínáme číst v pravém horním rohu a postupujeme směrem doleva (ostatně hebrejská písmena jsou „otevřená“ směrem doleva, jako by ukazovala směr, jakým číst). Písmena se rovněž používají k vyjádření číslic, podobně jako písmena řecké alfabety či u nás známější římské číslovky. Písmena mají také mystický význam, například podle kabalistů byl Bohem svět stvořen kombinacemi písmen sefirot. Podobně rabi Löw, podle pražské legendy, oživil pomocí šému („jména“) bytost z hlíny, golema. Golem znamená něco nedokonalého, zárodek - protože tvůrčí čin nebyl uskutečněn Bohem, ale člověkem.
