Budete potřebovat čas, trpělivost a učebnici nebo výukový program. Naučit se psát všemi deseti může každý, hlavní rozdíl je v tom, za jak dlouho. V nejhorší výchozí situaci jsou ti, kteří již několik let vytrvale „datlují“ s pohledem na klávesnici - budou muset překonat zažité zlozvyky a naučit se psát správně. Odměnou za snahu je obrovská úspora času. Různé školy a metody Tradiční metoda navádí začít s tréninkem ve výchozí pozici na písmenkách „asdf“ a „jklů“, kdy se využívají čtyři prsty obou rukou, palcem píšeme mezerník. Praváci většinou tisknou mezerník pravým palcem, leváci levým. Prsty se pak vrací do základní prstové polohy na střední řadě. Aby bříška prstů rychleji nalezla písmena „f“ a „j“ v základní pozici, jsou tyto klávesy vyznačeny malým výstupkem. Po základních osmi písmenech přidáváme postupně další a neustále procvičujeme nové klávesy spolu s již zvládnutými. Po písmenech, čárce a tečce se učí písmenka s diakritikou a číslice, nakonec i zbývající interpunkční znaménka (viz box).
Zásadní při učení psaní všemi deseti je i poloha u stolu a správné držení těla a prstů. „Při psaní sedíme s rovnými zády, ruce máme spuštěny podél těla. V lokti by měla ruka svírat pravý úhel,“ vysvětluje lektorka a mistryně v psaní Helena Matoušková. Psaní některých znaků, například písmene „a“ nebo „ů“ svádí ke zvednutí loktů do strany od těla, což je dlouhodobě velmi nepohodlné a namáhavé. Správně má úder vycházet z dlaňových kloubů a ruka má zůstat klidná.
Klíčem k rychlosti a přesnosti je intenzivní cvičení. Nejčastěji formou různých her a opisování vzorových cvičení, ve kterých postupně přibývají nové klávesy. Cvičí se obtížné kombinace vyžadující souhru obou rukou nebo rychlý pohyb prstů jedné ruky. „K častým cvikům patří například takzvané rychlé věty, při nichž se v rámci jednoho slova střídají písmenka tak, že jedno píše levá ruka a druhé pravá. Příkladem takového slova je například slovo,kajak‘ - k a j se píší pravou rukou, písmeno a levou. V tomto rytmu se prsty po klávesnici proběhnou rychleji, čímž se trénuje zvyšování technické rychlosti psaní na klávesnici,“ soudí mistryně a dodává: „Opakem rychlých vět jsou prstolamy, kde se naopak slovo skládá z písmen jedné ruky, nebo dokonce jednoho prstu. Takovými extrémními příklady jsou například slovíčka,známý‘ nebo,dečce‘. To je nejpomalejší režim psaní, ale i ten je třeba trénovat.“ Jako cvičení slouží i takzvané psaní ve vzduchu, kdy se text skutečně neopisuje, ale jen se prsty lehce naznačují pohyby. Mozek se tak naučí text zpracovávat rychleji.
Nejčastější chyby Když se učíte psát všemi deseti, nejhorším lákadlem je pohled na klávesnici, který je ale pro správné psaní naprosto zapovězený. Vše řídí pouze hmat.
Díváte-li se na klávesnici, riskujete, že se naučíte psát klávesu jiným prstem, než je správné, a navíc je tak zrychlování velmi obtížné. „Velmi dobrou pomůckou, která se v posledních letech ve školách šíří, jsou tzv. slepé klávesnice. Za nejlepší považuji verzi, kdy na místě písmenných kláves není žádný potisk. Potištěny jsou jen obslužné klávesy vpravo a nahoře od alfanumerické části klávesnice,“ říká Matoušková. Anebo si lze pomoci tvrdou deskou, v jejíchž rozích jsou provléknuty provázky. Uvázáním provázků za krk se vytvoří bariéra, přes kterou není vidět.
Pro celý proces učení je také důležité měření výkonu a pozorování zlepšení. Proto si pečlivě veďte výkonnostní tabulku.
Opis cvičných textů je nejčastěji pětiminutový nebo třicetiminutový. Následně sečteme všechny napsané znaky včetně mezer, čímž dostaneme údaj o hrubých úhozech. Od něj odečítáme trestné body za chyby (za každou chybu deset) a získáme čisté úhozy. Ty dělíme počtem minut opisu a dostaneme se k informaci o počtu čistých úhozů za minutu, který je pro srovnání výkonů zcela zásadní.
JAK POSTUPOVAT PŘI UČENÍ
Přidávat klávesy při učení psaní všemi deseti lze podle různých metod. Metoda ZAV například postupuje podle četnosti výskytu jednotlivých písmen a znaků v českém jazyce.
Zde uvedený postup odpovídá učebnici techniky administrativy pro střední školy a vychází z umístění kláves.
1. Písmena a zákl. interpunkce asfd jklů; r, u, e, čárka, i, tečka, w, o, p, velká písmena, g, h, t, ú, z, v, m, c, pomlčka, y, x, n, b 2. Diakritika, číslice á, 8, ř, 5, í, 9, č, 4, é, 0, š, 3, ě, 2, 1, ž, 6, ý, 7, háček, čárka 3. Interpunkční znaménka ?, !, :, ;, (, ), /, „ “,
