Za mým rozhodnutím vyzkoušet rybolov byly plány zažít něco divokého, jako třeba cestu do Norska anebo rybářskou výpravu na moři. Naštěstí jsem narazil na průvodce, který mi nabídl, že mi podobné dobrodružství ukáže i na českých vodách. Normálně bych se zasmál, ale takové „rybí osobnosti“, jako je Jakub Vágner, to prostě uvěříte.
Na nákupech Měl jsem možnost půjčit si vybavení, ale byl jsem zvědavý, kolik tenhle koníček stojí. V rybářském obchodě, kam mě Jakub zavedl, jsem nevěděl, kam dřív. Domluvili jsme se, že pro můj první rybolov zvolíme techniku, které se říká „fídr“ (psáno feeder). Nahodíte udici a čekáte. Moment, kdy zabere ryba, poznáte podle toho, že jemná špička speciální udice se začne ohýbat. Pro začátečníka je to asi nejlepší technika a vzhledem k potřebnému vybavení i nejméně finančně náročná. Navíc při správné volbě stanoviště je prý i efektivní, takže je možné, že hned první den chytím svoji rybu.
„Touto technikou můžeme ulovit všechny druhy ryb, které se dají lovit v českých revírech,“ řekl Jakub. Také mi vysvětlil, že vlasec musí být co nejjemnější, protože pak ryba neprokoukne lest, a navíc je pak souboj zajímavější.
Ještě jsem dostal rybářskou vidličku, háčky a krmítko. Mezi regály s krmivem to vonělo jako v nějaké rybí restauraci. „Jako nástrahu si vezmeme červy, hnojné žížaly a kukuřici,“ podával mi Jakub krabičky a kilový sáček, na jehož obalu byl nápis feeder. Základní výbavu na první rybářské dobrodružství jsem pořídil za 3500 Kč.
Nejste-li vyloženě vyznavačem adrenalinového pytláctví (za což byste mohli skončit s podmínkou), do stejného místa, kde jste krmili. A za třetí: pořád sledujte prut.
Velký souboj Jestli si myslíte, že chytání ryb je o hodinách prosezených na břehu, nešli jste s tím správným člověkem. My jsme během jedné hodiny vytáhli na břeh dvanáct kousků. Bylo to takové dobrodružství, že mě ani nenapadlo, že bych si nějakou rybu vzal domů na pekáč, i když by to asi nebyl problém.
Zavánělo by trochu rybářskou latinou, kdybych tu popisoval každý souboj s rybou, který jsem za odpoledne prožil, protože některé šly ven poměrně rychle. Ale při jednom souboji jsem se zapotil. Na prut mi zabral jeseter, ale to jsem ve chvíli, když jsem ho zasekával, vůbec netušil. Nejspíš jsem čekal dalšího kapříka. Ryba byla tak silná, že neakceptovala můj záměr vylovit ji a po rybníce si jezdila, jak chtěla. Musel jsem ji nechat chvilku povolovat a pak začal přitahovat. Když se mi prut zabodl do třísel, pochopil jsem, že mám proti sobě velkou rybu. Otočil jsem se na Jakuba v naději, že převezme prut a pomůže mi.
Další pokus ryby dostat se z háčku mě málem překlopil. Asi jsem špatně poslouchal, jak stát. Musel jsem udělat několik rychlých kroků vpřed a jednou nohou zaplul do vody. Uvolním vlasec, aby se ryba uklidnila a abych já se dostal zpátky na břeh. Zaujmu pozici a začnu pomalý boj. Střídavě povoluji a zase přitahuji prut, ale zvolna zkracuji vlasec. S každým kouskem, o který rybě uberu svobody, musím postoupit krok za ní. Když se otočím na Jakuba, všimnu si, že mě sleduje a baví se. Jsem celý zmáchaný, utahaný, ale šťastný, když se se svým největším úlovkem fotím. Při pouštění ryby na svobodu si uvědomuji, že to stálo za to. Stal se ze mě rybář!
***
Naučte se rybařit II Zítra se s LN naučte, jak si chytit kapra, sumce či jinou rybu.
O autorovi| Zpracovala Štěpánka Decastelo
