Ve většině starých českých filmů rybář sedící na loďce uprostřed Vltavy má políčeno na kapry. Zvláštní je, že zatímco u nás patří tato ryba mezi nejoblíbenější rybu na talíři, za našimi hranicemi takové „gurmánské obliby“ nedosahuje. Můj americký kamarád ji dokonce považuje za nechutnou, ale to je jeho problém. Navíc s Jakubem Vágnerem se ulovené ryby vrací zpátky do vody, tak nejspíš nemusím řešit, jak bych ho měl připravovat.
Jak ulovit kapra
Lov kaprů není náročný, ale pokud chcete mít úspěch, musíte se dobře připravit. Za prvé je nutné zvolit správný rybník. Říká se, že kapři milují bahno a stojatější vodu. Proto jsem si myslel, že je lepší volit starší rybníky.
„Máš pravdu, kapr je typickou rybou pro české rybníky, ale u nás je tento rybí druh natolik rozšířen, že ho mnohdy najdeme i ve vodách pstruhových, ačkoliv tam přirozeně nepatří,“ poopravil mě Jakub.
Na kapry sice můžete jít z břehu, ale my jsme se chtěli dostat do míst, kam si rybář běžně nenahodí a ryby jsou tu méně ostražité. Na kapry je dobré vzít si i víc prutů, ale musíte si vybrat ten svůj, který vám bude nejvíce vyhovovat. Ano, „kapřích“ prutů je hned několik druhů, od jednodílných až po teleskopické s délkou až do pěti metrů. My jsme zvolili pruty dvoudílné, které rybáři odborně nazývají kaprové děličky. Oproti feedru používáme větší naviják s dostatečnou kapacitou vlasce.
I ten volíme silnější.
Kapři jsou přece jen trochu větší ryby a přestože se to nezdá, o svobodu jsou připraveni hodně bojovat.
„Dnes budeme kapry lovit na položenou, což znamená, že nástraha bude ležet na dně,“ začne připravovat Jakub naše udice.
Na udici jsou přichyceny splávky, které hlásí každý pohyb vlasce. Kapr totiž často návnadu oždibuje, než ji vezme, a tak je dobré být připravený. Pro větší kontrolu si můžete na udici nainstalovat ještě hlásič, který vám záběr ryby oznámí hlasitým pípáním. Můžu vám ho doporučit, protože zatímco si v klidu na břehu grilujeme maso, hlásič hlídá případné úlovky. Pak už jen stačí všechno pustit z ruky a jako šílenec letět k vodě a vzít správný prut.
Než se ale k samotnému boji s rybou dostanete, musíte se chvilku věnovat krmení. Zase je to trochu věda. V jednom kýblu máme připravenou naklíčenou řepku olejnou, v druhém tygří ořechy a zvlášť musíme mít dost nepříjemně zapáchající kuličky. S krmením už mám zkušenosti, a tak se ho nebojím. Od minule jsem trochu trénoval hod na cíl a tak doufám, že to Jakub ocení, jak se dokážu trefit krmením do jednoho místa. Bohužel mám smůlu, protože poté, co jsme si připravili návnady a nástrahy, sedneme do loďky a doplujeme na vybrané místo, abychom zakrmili.
Pak ještě instalujeme bójku, abychom věděli, kde nahazovat.
Divil jsem se Jakubově způsobu přípravy nástrahy. Děda jen napichoval těstoviny na háček a teď najednou dáváme kuličku až pod něj. Říká se tomu „vlasová metoda“, kapr přijede k voňavé kuličce, nasaje ji do tlamy a sní i háček.
„Kapr miluje nítěnky, patentky, vodní korýše a škeble, ale ačkoliv nepatří mezi dravé ryby, občas nepohrdne ani drobnou rybkou,“ říká Jakub Vágner, který nemá lov kaprů zrovna moc v lásce. Přesto s ním má jako průvodce bohaté zkušenosti. Mezi jeho největší úlovky patří dvacetisedmikilový kapr, kterého vytáhl v Turecku. Na něco podobného si zatím netroufám, ale rád bych vytáhl aspoň tak velkého, jako si kupuju na Vánoce z kádě na ulici. Všechno menší bych považoval za prohru.
Na břehu zatím rozpalujeme gril a připravujeme si kuřecí stehna, možná by bylo stylovější dát si nějakou rybu, ale Jakub ryby nejí. Zdá se mi trochu zvláštní, že taková rybářská ikona nikdy žádný svůj úlovek neochutnala. „Rybu beru spíše jako parťáka, proto je nejím,“ přiznává Jakub. Naše povídání přeruší zvuk zvukového signalizátoru a rybář na mě kývne. Je to pokyn, abych si šel vytáhnout svého prvního kapra. Rozeběhnu se k vodě a hledám, který prut zabral. Chytnu ho a podle zkušeností z minula se pokouším netáhnout rybu moc zprudka, aby se mi neutrhla.
„Máš silnější vlasec a tak ji nemusíš tolik povolovat. Navíc jsou tu na dně občas větve a kořeny stromů, a tak by se ti mohl zamotat. Víc ho přitáhni a bojuj,“ volá Jakub od grilu a klidně obrací stehýnka. Já mám co dělat, abych nespadl do vody. Kapr má mnohem větší sílu než jeseter, kterého jsem táhl minule. Namotávání vlasce jde sice rychleji, ale je to těžší práce. Když se mi ho konečně podaří dotáhnout blíž, skočí Jakub do loďky a podběrákem se mi snaží pomoci. Na první pohled, když se kapr mrská v podběráku, je jasné, že je určitě větší než ten vánoční. Jakub ho odhaduje na 15 kilo. Jsem spokojený a nechávám se s kaprem vyfotit. Mám trochu nutkání vzít si ho domů a pochlubit se, ale to se mezi sportovními rybáři nedělá. Pouštění ryby je součástí celého rituálu, a tak pod dohledem Jakuba pouštím rybu zase do vody. Musím se přiznat, že se ani tak moc nedivím, že to některé lidi pohltí natolik, že jsou schopni tomuto koníčku obětovat každý víkend. Dívat se na to, jak kapr odplouvá, má opravdu něco do sebe.
„Někteří rybáři, kteří se soustředí na lov kaprů, se s nimi při pouštění občas i pusinkují, “ prozradí Jakub něco ze zákulisí. Trochu se mi z toho zvedá žaludek. Představa, že bych líbal rybu, je mi odporná. Tahle malá poznámka mi z hlavy nejde. Od té doby rybáře dělím na líbače a ty ostatní. Jsou to sice jen moje tipy, ale myslím, že se nepletu.
Naučte se rybařit III Zítra se s LN naučte lovit mořské ryby a žraloka.
O autorovi| Zpracovala Štěpánka Decastelo
