Těsnopis vypadá na první pohled jako písmo z Marsu. Po bližším prozkoumání však zjistíte, že jde o velice promyšlený systém psaní písmen, který vám oproti běžnému psaní usnadní nejen spoustu času, ale také hromady čistých papírů.
Proč se učit těsnopis Rychle si psát poznámky těsnopisným záznamem ocení nejenom novináři, kteří se účastní různých debat, tiskových konferencí, rozhovorů, ale i studenti.
Mnoho z nich sice v poslední době již využívá moderní záznamovou techniku, z níž pak provádí přepis. Takový způsob je ovšem velmi náročný na čas. Nehledě na to, že musí znovu poslouchat i „zbytečnou omáčku“, kterou si neodpustí žádný přednášející. Těsnopis mohou využít i při psaní taháků. Víte, kolik informací se vejde na malý kousek papíru? Tím samozřejmě nechceme nikoho nabádat, aby při zkouškách podváděl. Je však dokázáno, že i psaní taháků je docela efektivní způsob studia a třídění informací. Těsnopis je název pro zjednodušené písmo, které slouží k rychlému záznamu řeči nebo myšlenek. Může se proto dále využívat při psaní poznámek, záznamů ze schůzek či jednání nebo jako tajné písmo.
Aktivně se těsnopis v dnešní době používá hlavně při veškerých jednáních Parlamentu České republiky. Při těsnopisném záznamu nikdy nejde o krasopis ani o pravopis. To je jeho úžasná přednost.
Pokud do tajů těsnopisu - neboli stenografie či rychlopisu, jak je také písmo nazýváno - proniknete hlouběji, můžete pak sami přicházet na další možné kombinace znaků, takže se tím budete sami obohacovat a rozvíjet svůj intelekt.
Zatímco psaní na klávesnici všemi deseti prsty by se mohly děti podle oborníků učit již v páté třídě základní školy, o těsnopisu takové úvahy nepadly. Patří tento lidský vynález skutečně na smetiště dějin, anebo stojí za to jej znovu oprášit a vyučovat jej zase ve školách? „Těsnopis se dnes bohužel již na žádné střední škole mezi povinnými předměty nevyučuje,“ říká Jaroslav Konůpek ze Státního těsnopisného ústavu, který spadá pod Národní ústav odborného vzdělání. „Ze škol vymizel hlavně z toho důvodu, že úměrně s tím, jak se brány středních škol otevíraly stále širšímu poli uchazečů, se snížily i nároky na studium a přidalo se také poměrně náročné pojetí těsnopisu bez rychlých efektů. Předejít se tomu samozřejmě mohlo změnou vyučovací techniky, jenže se tak nestalo a stenografů je dnes nedostatek. Základy tohoto písma se už nikde nevyučují. O špatné situaci vypovídá například téměř důchodový věk stenografů,“ vysvětluje muž, který se v současné době snaží o navrácení výuky těsnopisu na střední školy. Vyučovat by se ovšem neměl jen na školách ekonomických, kde se vyučoval dříve, ale spíše na školách s humanitním zaměřením.
„Zatím jednám jen s pražskými školami, kde bych mohl výuku zpočátku sám vést. Zda bude mít projekt úspěch, záleží ovšem na rozhodnutí samotných škol,“ dodává Konůpek.
Zájemci o výuku těsnopisu dnes na výběr moc nemají. Buď si mohou zakoupit učebnici pro začátečníky a zkusit se učit sami anebo mohou využít internet. Státní těsnopisný ústav nabízí na svých webových stránkách rychlokurz s názvem Těsnopis MINI.
„Kurzy těsnopisu už oficiálně nepořádáme, ale když se najdou minimálně dva lidé z Prahy, tak se jim budu klidně věnovat,“ láká zájemce pracovník Státního těsnopisného ústavu.
Těsnopis nemá konkurenci A proč je dnes stále poptávka po těch, kdo těsnopis skvěle ovládají?
Zjednodušené písmo se stále využívá v našem parlamentu. Stenografický zápis z jednání je zakotven přímo v jednacím řádu Parlamentu ČR a podobně je tomu také v zahraničí. Je to proto, aby byly zachovány zápisy z veškerých parlamentních jednání.
Těsnopis je zatím nejrychlejším způsobem k zachycení mluveného slova. Stenografové jsou na rozdíl od moderní techniky schopni mluvené věty logicky uspořádat do písemné podoby.
„Samozřejmě i do této oblasti byla - a stále je - snaha zavést moderní technologie. Jenže po zkušenostech s nahrávacími zařízeními se v parlamentu vždy vrátili k vyzkoušené technice těsnopisu,“ tvrdí odborník na těsnopis.
Proto je při parlamentních jednáních přítomno přibližně deset stenografů, kteří se v zápisech střídají.
Co byste měli vědět, než začnete s učením
Existují tři stupně znalosti těsnopisu:
1. Nejjednodušší je uživatelský stupeň a k jeho naučení budou stačit zhruba tři měsíce. Po této době už budete schopni psát těsnopisem jednoduché poznámky.
2. Druhý stupeň odpovídá úrovni asi dvouletého studia na odborné škole. Člověk zvládne napsat asi 60 slov za minutu.
3. Poslední úrovně dosahují parlamentní stenografové, kteří mají veškerou odbornost, aby zvládli napsat v průměru 110 slov za minutu. Běžně by měl ale stenograf zvládnout minimálně 130 slov za minutu.
* Začátečníci se učí psát znaky nejprve do speciálního sešitu se čtyřmi linkami v jednom řádku -sešit č. 547. Dnes se bude tento druh sešitu v papírnictví hůře shánět, ovšem list s řádky je možné vytisknout na webu Státního těsnopisného ústavu (www.nuov.cz).
Čára, která je zvýrazněna tučně, se nazývá základna.
* Obyčejná tužka je pro psaní nutností, neboť se jí na rozdíl od propisky zdůrazní přesný tvar znaku. Kromě tvaru ale hraje důležitou roli také sklon, síla, velikost i směr pohybu znaku.
Všechny tyto atributy je však nutné získat trpělivým procvičováním.
* Je nutné si uvědomit, že při psaní těsnopisem nejde v žádném případě o nějaké umělecké kreslení či ztvárnění znaků, jak by se někomu mohlo zdát. Znaky je totiž nutné zapsat jedním tahem a rychle.
V těsnopisu se nemusíte učit pro každé písmeno či slovo složitý kód. Stačí si osvojit jednotlivé znaky v běžných spojeních a k tomu nejnutnější slovní zásobu. Při tom si člověk zároveň osvojí několik způsobů krácení, které využije pro psaní těch slov, která se vyskytují často.
Některé časté hlásky se při psaní slov pouze naznačují. Tím se dosáhne znatelného zjednodušení a zrychlení. Psaní slov se dále zjednodušuje tím, že z častých slov se píše jen část, a to podle jednoduchých pravidel. Vznikají tak zkratky jednotlivých slov nebo spřežky víceslovných výrazů.
Základní pravidla těsnopisu
Těsnopisné znaky slouží pro vyznačení:
1. Znaků určené pro některá písmena: Jedná se hlavně o souhlásky.
2. Jednoduchých znaků pro:
* Časté skupiny písmen - např. ja, je, šl, sl, ...
* Časté předložky a předpony - např. ne-, nej-, vy-, od-, ...
* Častá zakončení slov - např. -ho, -ovat, -t, -te, -ž, ...
Zjednodušeně řečeno funguje princip těsnopisu tak, že se stačí naučit psát základ slova (např. OPRAV) a k němu pak budete přidávat jen předpony, přípony či koncovky (OPRAVIT apod.).
3. Symbolicky vyznačovaných písmen: Jde o modifikaci původního znaku např. protažením znaku, změnou sklonu, tvaru, jiný způsob jeho připojení atd. Pokud protáhnete písmeno „m“ směrem nahoru, vytvoříte tvar „mr“.
4. Zjednodušeného pravopisu:
* Těsnopis nerozlišuje velká písmena ve jménech ani na začátku věty.
* Měkké a tvrdé i/y se zde nerozlišuje rozdílnými znaky - měkkost se však bude psát jinak a znázorní se širším, tzv. vydutým obloučkem.
* Vynechávají se neznělé souhlásky
5. Krácení:
* Často používaná slova se často krátí - např. týden: tý.
* Pro víceslovné výrazy nebo ustálená spojení má těsnopis speciální znak. Jeden znak je např. pro slovní spojení „národní hospodářství“ nebo i pro celé spojení -„nejde jen o to“.
* U krátkých a složitě psaných slov se používá zvláštní způsob zjednodušeného psaní, tzv. samoznak - např. spojka „a“ se tak píše jako tečka.
Číslovky Těsnopisný záznam číslovek odpovídá víceméně tomu, na co jsme běžně zvyklí. Nula je ovšem poloviční (připomíná spíše znak pro stupeň Celsia), a pokud je napsaná na základně, znamená desítku, zatímco u vnitřní linky značí stovku. Datum se zapisuje v číslicích s lomítkem a z běžného letopočtu se píše jen poslední dvojčíslí.
Časté chyby při psaní
Chyby vznikají hlavně nepozorností a jsou to především nepřesnosti. Záznam si musí autor co nejdříve po zapsání přečíst, aby si připomněl obsah, později to jde hůře. Protože je těsnopis určen k záznamu souvislého mluveného projevu, musí se trénovat také jeho čtení a později i převádění (= přepis do běžného písma). Při tom jsou nezbytné intelektuální dovednosti, aby se využily všechny tři souvislosti: logická, gramatická a věcná, bez kterých záznam často není zcela přesně rozluštitelný.
Historie těsnopisu
Rychlopisnou variantu měla prakticky všechna středověká písma. Různé zkratky a spřežky používali už v Egyptě.
První známou těsnopisnou soustavu vytvořil v 1. století př. n. l. Marcus Tullius Tiro, sekretář římského filozofa Cicerona. Používala se pak k zápisu jednání římského senátu a později i v administrativě předních panovnických rodů.
Teprve od konce 16. století se datuje novodobý těsnopis, jehož rozmach souvisel s rozvojem parlamentarismu.
V Čechách se zpočátku používala německá Gabelsbergerova soustava, kterou byl pořízen například těsnopisný zápis ze zasedání ústavodárného sněmu v Kroměříži roku 1849. V roce 1921 byla schválena soustava Aloise Herouta a Svojmíra Mikulíka, která se s úpravami používá až dodnes. Z povahy těsnopisu vyplývá, že každá těsnopisná soustava je přizpůsobena jazyku, pro který byla vytvořena.
První německý systém strojové stenografie představili Wolfgang Groth a Andreas Olschewski na kongresu Intersteno v Drážďanech v roce 1989. Pokusy vyvinout pro češtinu strojovou těsnopisnou soustavu zatím skončily neúspěchem.
Český rekord v rychlosti psaní těsnopisem vytvořil v roce 1957 Miloš Matula - 200 slov za minutu. Česká republika se kromě toho může pochlubit také zápisem do Guinnessovy knihy rekordů. V roce 1997 byl do ní zapsán Josef Kocourek jako vůbec nejstarší a nejdéle působící parlamentní stenograf na světě.
Termíny
* stenografie - synonymum pro těsnopis, slovo pochází z řeckého slova „stenos“ (těsný) a „grafé“ (psaní)
* stenograf - těsnopisec, tedy osoba, která píše těsnopisem
* stenografovací stroj - speciální technické zařízení pro psaní těsnopisem
* strojový stenograf - osoba používající stenografovací stroj
* stenogram - těsnopisný záznam
* stenotypista (stenotypistka) - člověk, který ovládá a používá těsnopis, zároveň však svůj záznam i přepisuje na psacím stroji nebo počítači do normalizované podoby obchodních nebo úředních písemností
