Oběd? „Ty si musíš dělat legraci. Oběd je pro poseroutky.“ Případně: „Když nejsi vevnitř, tak jsi venku, chápeš? Nemluvím o práci na Wall Streetu za 400 táců ročně, o letech v první třídě a o pohodlném životě. Mluvím o hotovosti. O tom, jaké to je být dost bohatý, aby sis mohl koupit vlastní tryskáč. Dost bohatý, abys nemusel utrácet čas. Padesát, možná sto milionů dolarů, kamaráde. Buď jsi hráč, nebo nic.“ Znalci už vědí, těm ostatním je třeba doplnit ještě třetí citát: „Chamtivost - pro nedostatek lepšího slova - je dobrá, chamtivost je správná, chamtivost funguje.“ Čímž je všechno jasné.
Ano, jde o skvosty z úst finančníka Gordona Gekka v podání Michaela Douglase z roku 1987. Minulý týden mělo celosvětovou premiéru pokračování filmu Wall Street, a to s podtitulem: Peníze nikdy nespí. Ještě jsem nový film režiséra Olivera Stonea neviděl. Do kina se chystám až koncem tohoto týdne, kdy půjde v Česku do běžné distribuce. Původní Wall Street patří k mým nejoblíbenějším filmům. Pamatuji si, když jsem ho někdy v roce 1988 nebo 1989 viděl na Václavském náměstí v kině Blaník. Zanechal ve mně pocit, že reganovská Amerika je něco, k čemu je dobré se upnout. Komunističtí kulturtrégři film s lehkým srdcem povolili, protože obsahoval tvrdou kritiku imperialistické Ameriky. Jenže přepočítali se. Naivní happy end, ve kterém mladý kariérista prozře, místo života v pozlátku dá za pravdu svému odborářskému otci a zlotřilého finančníka předhodí spravedlnosti, působil v celkovém vyznění filmu jako jen bezvýznamná groteskní pointa.
Údajně až pro tisíce mladých lidí byl inspirací, aby si zvolili kariéru ve finančním světě. Místo aby demaskoval chamtivost jako princip Wall Street, tak z ní učinil skutečné náboženství. Finančníci se pod dojmem z filmu začali k chamtivosti skutečně hlásit. Michael Douglas jako představitel hlavního hrdiny dostával stovky dopisů od investičních bankéřů, kteří chtěli být jako on. „Je to neuvěřitelné. Dodnes potkávám velmi bohaté lidi, kteří mi děkují, že díky Gordonovi Gekkovi pochopili, jak to v téhle branži funguje. A jak se chovat, aby vydělali opravdu velké peníze,“ řekl po letech.
Bylo by ovšem pošetilé tvrdit, že se hollywoodskému „komoušovi“ Oliveru Stoneovi povedl film Wall Street jen jakousi náhodou. Ano, možná je šaškem korporátní Ameriky, který útočí na její establishment, ale zároveň jen díky jejím penězům může dělat to, co dělá. Zároveň je však dobrým filmařem a mimořádným vypravěčem. Jeho filmy se zarývají do hlavy. Na rozdíl od většiny snovatelů konspiračních teorií a alternativních historických skutečností není směšný. A tak jako vrstevnatě stvořil Gordona Gekka, vyrovnal se v jiných filmech i s prezidentskými „padouchy“ Nixonem a Bushem. Nechal jim jejich důstojnost, etos a historické místo.
Těším se na druhý Wall Street, myslím, že to nemůže být špatný film.
***
Komunističtí kulturtrégři film Wall Street s lehkým srdcem povolili, protože obsahoval tvrdou kritiku imperialistické Ameriky. Jenže se přepočítali.
O autorovi| MILOŠ ČERMÁK, novinář
